Žít život, který by se líbil Bohu

Když jsme se dozvěděli, že byl vyloučen Vladimír Stehlík, starší sboru Praha-Novodvorská, rozhodli jsme se požádat jej o rozhovor. Naši nabídku přijal, protože si přeje, aby lidé, kteří ho znají, byli nezkresleně informováni o důvodech jeho vyloučení. Poskytl nám také dokumenty, které jsou obvykle bedlivě střeženy v archívech organizace.

Jak je to dlouho, co znáš svědky Jehovovy a co tě na počátku zaujalo na jejich poselství?

Svědky znám od roku 1965, kdy jsem se spolu s jedním kamarádem začal zajímat o to, co kázali. Tehdy mi bylo 18 let. Vždy jsem tak nějak cítil, že Bůh je, ale nedokázal jsem ho personifikovat, nevěděl jsem, jak se k němu dostat. Když mě oslovili svědkové, zaujala mě hlavně ta naděje. Hned první den jsem obíhal všechny své spolužáky a známé a říkal jim, že přijde nový svět. Po určité době studia a několika přestávkách jsem se rozhodl nechat se pokřtít. To bylo v září roku 1967.

A co rodina?

Manželka se dozvěděla o pravdě ode mě a děti už jsme vychovávali jako křesťanská rodina. Máme dvě dospělé dcery a syna.

Kam jste chodili do sboru?

Nejdříve jsme byli ve sboru Praha - střed 2, protože jsme bydleli v Žitné ulici. Tam jsem sloužil až do roku 1981 jako starší v různých úřadech. Spolupracoval jsem také na výrobě literatury v jedné tajné fotografické laboratoři. Od roku 1981 až dodnes jsem navštěvoval sbor v místě našeho nového bydliště na Lhotce.

Jaká byla atmosféra ve sborech s blížícím se rokem 1975?

Lidé velmi očekávali změny, které měly nastat. V té době například bylo projevem nezralosti, když někdo chtěl mít děti. S tím, jak se tento rok blížil, někteří členové už například ani nechtěli malovat byt - prý už to nemá smysl. Naše rodina takový postoj nesdílela.

Můžeš srovnat to, jak fungovala organizace před a po roce 1989?

Do té doby bylo vše velmi blízké, pociťovali jsme vzájemnou lásku a starali se o sebe v praktických věcech. V roce 89 nedošlo k náhlému zlomu. Snad jen, že se lidé začali shromažďovat ve velkých sálech. Časem přibylo mnoho administrativy, formulářů, prostě se začalo úředničit. Chápali jsme to tak, zeje to nutné. Největší šok jsme však zažili ze zůsobu, jak jsme byli zaregistrováni v roce 1993.

Toto období zasáhlo mnoho lidí. Jak jsi se s tím vyrovnal ty?

Nemohl jsem se ztotožnit s odpověďmi na otázky Ministerstva kultury, protože jsem osobně vyučoval jak lidi ve sboru, tak vně, věci, které podle tvrzení představitelů české odbočky svědkové nevyučují. Nechápal jsem to. Později jsme byli na zvláštním shromáždění bratrem Millerem informováni, že nešlo o žádnou lež, ale je to právnická záležitost, kterou jen někteří nemohou pochopit. Později jsem se snažil nějak se s tím vyrovnat, zapomenout.

Co bylo dál?

Potom přicházely naukové šoky - generace 1914, ovce a kozli a další. Sbory také dostaly dopis, ve kterém byly obviňovány z hmotařství. Cítil jsem to jako troufalost, protože mnozí dělali, co mohli. Víra a vztah k Bohu se nedá měřit počtem hodin.

A co změna v pohledu na civilní službu?

To jsem nikdy nestrávil. Když to začalo být možné, někteří odešli na civilní službu. Potom přišel zákaz, a všichni ji mu seli opustit. Kdo to neudělal, byl vyloučen. Já jsem to vždy chápal jako věc svědomí. V roce 1996 vyšlo nové světlo a civilní služba byla opět povolena. Je vidět, že člověk opravdu musí na modlitbách hodnotit informace a ne je pouze slepě přijímat.

V nejnovějších vydáních Strážné věže je propagován názor, že je v pořádku, když se někdo "mýlí spolu s organizací", protože učedníci v 1. století se také mýlili... ... nemůžu se hlásit k něčemu, co odporuje mému svědomí. Někteří mi říkali: "Ne, ty musíš brát vše, co říká 'věrný a rozvážný otrok'", ale s tím nemohu souhlasit, protože "věrný a rozvážný otrok" není Bůh. Za svůj život odpovídám Bohu a ne lidem. Tato organizace panuje nad svými členy a znásilňuje jejich svědomí.

Uplatňuješ toto hledisko i na některé vyloučené?

Velmi často se mluví o odpadlících od organizace jako o určitých příšerách, které jen boří a ničí. Kdyby se mnozí zbavili této fobie, zjistili by, že jsou to často čistí a bohabojní lidé a rozhodně ne odpadlíci. Nemohu si říci: "tito lidé jsou pro mě tabu a já je budu nenávidět."

Letos došlo v tvém životě ke zlomovým událostem

... ano. Bylo to na krajském sjezdu 24. a 25. května. Tam jsem zažil něco, co mě přimělo reagovat nějak konkrétněji. O přestávce byl přednesen program pro straší s námětem "Správný pohled na vyloučené". Zapůsobil na mě velmi depresivně, protože označil všechny vyloučené jako Boží nepřátele, bez ohledu na to, jestli je to příbuzný, majitel domu ve kterém bydlím nebo manželský druh. Byly předány podrobné instrukce, jak by měli starší jednat, aby se, mimo jiné, "prohloubila zbožná bázeň sboru". Měli jsme vést sbory tak, aby se lidé nespoléhali na své biblicky školené svědomí, ale byli vždy poslušní pokynů organizace. V podobném duchu se nesl i závěrečný sjezdový proslov bratra Zendulky, který se týkal našeho postoje k odpadlíkům.

Chtěl jsem se s bratrem Zendulkou setkat, ale to nebylo možné. Napsal jsem tedy osobní dopis. On mi potom zavolal a řekl, že je velmi znepokojen. Odpověděl jsem, že jsem rád, protože to bylo smyslem mého dopisu. On však řekl, že se s tím nehodlá zabývat a předá to služebnímu oddělení odbočky. Z celého telefonického rozhovoru byl bez mého vědomí pořízen záznam, který byl později použit jako součást mé obžaloby. Zanedlouho přišli bratři Šimáně a Žitník, aby si se mnou o tom dopise popovídali. V průběhu rozhovoru mě přesvědčovali, že se mýlím, mluvili o Korachovi a nakonec naznačili, že s takovým postojem nemohu být starší. Zanedlouho jsem sám požádal o zproštění z úřadu.

Tím však vše neskončilo...

... ne. Sešli jsme se znovu a oni se ptali, zda se můj názor změnil. Řekl jsem, že ne. V závěru setkání mi bylo oznámeno, že jsem byl odvolán z úřadu staršího. Důvodem mělo být napsání zmiňovaného dopisu, kterým jsem se, dle výroku bratrů, sám diskvalifikoval. I když jsme se rozloučili v dobrém, přišla na mě za 14 dní do sboru písemná obžaloba.

20.9. se se mnou konal právní výbor v Horních Počernicích za účasti 3 bratrů, 2 svědků a bratra z našeho sboru. Jediné, co chtěl právní výbor slyšet, bylo, jak se stavím k "věrnému a rozvážnému otroku". Když jsem se chtěl hájit s Biblí v ruce, řekli, že se dobře připravili a tak není potřeba Bibli otevírat. Obvinili mě, že hájím odpadlíky a nerespektuji pokyny organizace. Následně k tomu z úst předsedajícího právního výboru zazněl dosti pikantní příklad: kdyby zvěstovatel odmítl podávat zprávu z kazatelské služby a trval by na tom, bude vyloučen, protože není ochoten podřídit se tomuto organizačnímu uspořádání. Za celou dobu nepadla jediná otázka týkající se mého vztahu k Bohu, mojí víry, sboru nebo rodiny. Jeden z přítomných dokonce uvedl příklad muže, který byl vyloučen pro odpadlictví a dostal se z toho až na psychiatrii do Bohnic. Řekl: "podívej jak dopadne odpadlík!"

Vydržel jsem to celkem dvě hodiny a pak už to bylo nad mé síly, zvedl jsem se a odešel.

Jsem přesvědčen, že scénář byl dopředu znám, protože už to dopoledne před právním výborem mě někteří na krajském sjezdu sotva pozdravili. Asi věděli proč.

Vláďo, byl jsi 30 let bez deseti dnů svědkem Jehovovým, jak se cítíš teď, po svém vyloučení?

Nemám žádné výčitky, že jsem něco udělal špatně, nebo že budu odsouzen. Mám jen přání žít život, který by se líbil Bohu.

(Ptal se Jiří Votava)

Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/97.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).

Níže jsou uvedeny dva související dokumenty.

Dopis bratra Vl. Stehlíka bratru Zendulkovi

V Praze, 8. 6. 1997

Bratře Zendulko,

obracím se na Tebe s tímto osobním dopisem, ve kterém chci především vyjádřit vážné znepokojení nad tím, co jakoby obchází naše sbory a vnáší jakousi podivnou atmosféru, která se přestává podobat Kristovu duchu a tím i tomu, co s pojmem křesťan a křesťanství souvisí.

Dne 24. 5. jsem byl přítomen na schůzce se staršími na Strahově, kde jsi rozebíral námět z ks91 - str. 103 "Správný pohled na vyloučené . .." Za základ byly použity biblické texty:

1.Korintským 5:11-13

2.Jana:11

Titovi 3:10,11

2.Timoteovi 2:16-18

Matouš 10:34-38

V 1. Korintským 5:11-13 nabádá ap. Pavel, aby ze sboru byl odstraněn mezi jinými ten, kdo je modlář. 2.Jana:11 vyjadřuje postoj k člověku, který přichází s nějakým jiným učením než tím,, které zvěstoval a vyučoval Kristus. Zde kontext jednoznačně odpoví na otázku, kdože takovým člověkem je. 2.Jana: 7-10, též 1.Jana 5:10-12,20,21. Tímto je jasné specifikován skutečný odpadlík - ten, který nepřináší toto učeni. Které? To o kterém přesné mluví Jan ve svých dopisech. To nutně předpokládá v prvé řadě nepochybně určit, kdože je odpadlíkem od zdravého učení. Jinak bychom mohli dát jakýsi punc odpadlíka komukoli, i když jím ve skutečnosti není. V dopise Titovi 3:10,11 Pavel radí, jak má tento starší postupovat, když se setká se sektářem: "...takového po několika napomenutích odmítni, protože se sám takový člověk odsuzuje". To vše společné znamená, že bychom měli být velmi opatrní, než někoho označíme za modláře, odpadlíka - toho, který nepřináší toto učení o pravém Bohu a Jeho Kristu. Musíme být v bázni před Jehovou a Ježíšem - hlavou křesťanského sboru, abychom se v jistém smyslu nepodobali středověké inkvizici v křesťanstvu. Nelze se totiž ubránit zjištění, že v jistých konkrétních případech by mohlo dojít vlivem nevhodné interpretace Boží vůle k pochybení a tak dokonce k nekřesťanskému postoji (Efezským 5:1,2 a Micheáš 6:8).

Stejný citlivý postup se týká i otázky postoje, který máme zaujmout k těm, kteří již opustili společenství s organizací. Pokyny uváděné na schůzce často zacházely až do intimních oblastí křesťanova života a rozhodné je nelze bezezbytku uplatnit ve všech případech, které vzniknou. Pověřil snad Kristus někoho místo sebe, aby mohl uvádět pravidla co musí udělat členové rodiny, co a jak musí udělat ten, kdo je zaměstnán u vyloučeného, a dokonce jak a co mají (musí) dělat manželé? To, co jsme slyšeli, nebylo např. pouhé vřelé doporučení, pomocná rada, ale jednoznačný pokyn, při jehož nerespektování se křesťan vystavuje nebezpečí trestu. Pravý Kristův následovník nepotřebuje být usměrňován nějakými předpisy či zákazy co a jak může a co už nemůže, s kým, jak a o čem může, nebo nemůže mluvit. Křesťan má biblicky školené svědomí a za své jednání se zodpovídá Bohu a Kristu. Rozhodně ve sborech Božího lidu nelze vytvářet uměle pravidla a tím se podobat farizeům prvního století. Křesťanský sbor se rozhodné nemůže podobat něčemu co sám Ježíš jednoznačné odsoudil. V pravém křesťanském sboru není místo pro umělé vytvářeni strachu, že Boži služebník nesmí to či ono číst, s tím oním že může mluvit tak a tak a s jiným nesmi mluvit vůbec, jinak bude potrestán. Toto jsi mimo jiné vyjádřil ve vysvětlení významu odnětí pospolitosti. Bod 4 zněl: "Aby se prohloubila zbožná bázeň sboru" (Galatským 3:23-26, Koloským 2:13,14). Ptám se: jaká bázeň, před kým.. nebo snad i tohle zařadíme do evangelia, které; přinášíme světu? Nechceme spíše zdůrazňovat to, co je jedinečným určujícím znakem pravého křesťanství a tím je skutečná - ne pouze okázale proklamovaná - láska. Vše, co se děje ve sborech Božího lidu, musí být podřízeno tomuto duchu lásky (Římanům 5:20,21). Nemůže to být prostě jinak, protože pak bychom mohli dát cejch odpadlíka komukoli, kdo vidí nějakou věc či záležitost odlišné od stávajícího vysvětlení v naší publikaci, protože zkoumal, zda tomu tak je, a to i tomu, kdo jinak žije plné křesťanským způsobem života (Skutky 17:11). Jako příklad lze uvést otázku civilní služby.

Milý bratře, v závěru nedělního programu 25.5.97 jsi měl proslov na námět "Odpadlictví". V programu jsi naznačil pomocí známého podobenství, že "karavana Božího lidu se nenechá nikým a ničím zastavit". Avšak ono známé "psi stékají a karavana jde dál" ve mě vyvolalo i jinou, docela opačnou asociaci. Oni psi, ale i jiná zvířata mají jakýsi šestý smysl např. vycítit nějak blížící se nebezpečí, možná písečnou bouři, a tak by se mohlo stát, že by svým možná neumělým způsobem mohli karavaně prokázat znamenitou službu. On někdy ten "PES" by mohl mít upřímnější zájem o čisté uctíváni než ten "mlčící". Kdyby totiž měl být vždy označen za odpadlíka kdokoli, kdo upřímně vyjádří, co mu říká jeho cit a bliblicky školené svědomí, pak jsem i já již odsouzen.

Věřím však, že to, co Ti píši, bude správně pochopeno, a to v souladu s duchem 2.Jana:3.

Přeji Tobě i všem, kteří se namáháte a pevné držíte vzoru zdravých slov hodně požehnáni od našeho Boha i Pána Ježíše Krista (1. Korintským 1:3 a 16:23,24).

S upřímným pozdravem

bratr Vladimír Stehlík sbor Praha - Novodvorská

Obžaloba Vl. Stehlíka ze strany SJ

Bratři Pavel Šimáně, starší sboru Praha-Kobylisy a Petr Žitník, starší sboru Praha-Prosek, vznášejí obžalobu proti bratru Vladimíru Stehlíkovi ze sboru Praha-Novodvorská, neboť podle jejich názoru naplnil skutkovou podstatu odpadlictví.

Odůvodnění:

Bratr Vladimír Stehlík (dále VS) napsal dne 8. června 1997 dopis br. Jiřímu Zendulkovi jako reakci na program s námětem "správný pohled na vyloučené", probíraný na schůzce se staršími během krajského sjezdu. (Viz ks91. str. 103.) Dopis obsahoval myšlenky, které naznačovaly, že by se u VS mohlo jednat o projev odpadlictví.

Br. Zendulka po telefonickém rozhovoru s VS postoupil dopis služebnímu oddělení Společnosti. Bratři Pavel Šimáně a Petr Žitník byli pověřeni, aby posoudili, zda se jedná u VS o pochybnosti nebo o odpadlictví.

Po ukončeni svého pověřeni jmenovaní bratři vznášejí proti VS obžalobu z odpadlictví, a to v následujících bodech:

K odpadlictví patři jednáni proti... Jehovou ustanovenému řádu mezi jeho oddaným lidem (ks91, str. 94 dole)

Během dvou rozhovorů s pověřenými bratry, které proběhly 15. července a 24. srpna 1997, dal VS před svědky jasné najevo, že stoji za svými názory vyjádřenými v dopise, že je nehodlá měnit a tedy že se nehodlá řídit "Jehovou ustanoveným řádem mezi jeho oddaným lidem".

Ve svém dopise VS uvádí: "Pověřil snad Kristus někoho místo sebe, aby mohl uvádět pravidla co musí udělat členové rodiny,... T VS tak odmítá autoritu "věrného a rozvážného otroka" stanovovat v dnešním křesťanském sboru závazný výklad biblických textů, které se vztahují na jednání s vyloučenými a s těmi. kteří opustili společenství. (Například ks91, str. 103 a 104.) Tato autorita byla pomazaným členům sboru předána Kristem. (Mat 24.45-7)

VS dále v dopise píše: "Rozhodně ve sborech Božího lidu nelze vytvářet uměle pravidla, a tím se podobat farizeům prvního století.... V pravém křesťanském sboru není místo pro umělé vytváření strachu, že Boží služebník... nesmi s někým mluvit vůbec, jinak bude potrestán.'Ti, VS odmítá autoritu křesťanského sboru kázeňsky zasahovat proti těm, kteří by jednali v rozporu s výkladem, který byl sborem přijat jako závazný.

V rozhovorech s pověřenými bratry VS uvedl, že souhlasí s myšlenkou uvedenou ve 2. Jana 10. VS však odmítá autoritu sboru posuzovat, kdo je to "ten. který nepřináší toto učení". Za "toto učeni" považuje VS pouze Bibli, a to v tom smyslu, že si osobuje právo posoudit podle vlastního uváženi na základě svého "citu a biblicky školeného svědomí", s kým z vyloučených se bude stýkat a s kým ne. Konkrétné se VS vyjádřil k případu vyloučeného Martina Verfela (MV). o kterém prohlásil, že vzhledem ke svým osobním kvalitám MV nemůže patřit mezi osoby popsané ve 2. Jana 10.

Odpadlíci jsou osoby, které úmyslně rozšiřují nauky, které jsou v rozporu s biblickou pravdou, jak ji vyučuji svědkové Jehovovi (tvrdošíjně na nich trvají a mluví o nich) (ks91, str. 95 nahoře) VS dostal během uplynulých měsíců opakované pomoc, aby upravil své názory. Hovořili s ním spolustarší (br. Adámek a Vavroch), dále br. Zendulka a dvakrát br. Šimáně a Žitník, jednou za přítomnosti br. Adámka. VS však na svých názorech tvrdošíjné trvá.

VS během rozhovorů s pověřenými bratry uvedl, že o těchto "znepokojivých věcech" mluvil v průběhu doby s různými bratry, kteří podle vyjádření VS mají stejný názor jako VS, ale nechávají si svůj názor pro sebe ze strachu, aby nebyli vyloučeni. Jména těchto bratrů VS neuvedl.

V Praze dne 26. srpna 1997

Pavel Šimáně

Petr Žitník

Přílohy

Dopis VS ze dne 8. června 1997

Záznam o telefonickém rozhovoru mezi bratry Zendulkou a Stehlíkem ze dne 24. června 1997