Životní příběhy

Od mládí jsem byl vychováván jako svědek Jehovův. Své víře jsem plně důvěřoval. Za uplynulou dobu jsem poznal mnoho bratrů a sester. Zažil jsem hezké vztahy i situace, kdy jsem si uvědomil, že nejlépe se cítím s bratry i sestrami, kteří jsou ve své víře prostí a upřímní.

Svědkové Jehovovi vylučují své členy za cokoli, co je v rozporu s jejich aktuálním učením. Zde je podrobně dokumentován případ člena, který byl vyloučen za vzývání Ježíše Krista.

Pravděpodobně každý svědek Jehovův, má a nebo měl pocit, že jestliže by opustil organizaci svědků Jehovových, zradil by tím Jehovu Boha. Já jsem si kdysi svůj další duchovní život bez „jediné pravé Bohem vedené organizace“ také neuměl představit. Prožil jsem si pochybnosti o sobě i o organizaci, prožil jsem si vyloučení i pocit křivdy z následné sociální izolace a také jsem si prožil období zmateného hledání dalšího duchovního směru. Rád bych v tomto článku popsal svojí duchovní cestu po odchodu z organizace svědků Jehovových. Snad to někomu ze čtenářů pomůže ujistit se, že k blízkému vztahu s Bohem žádný Vedoucí sbor nepotřebuje.

Když jsem byla malá holčička předškolního věku, naučili mě rodiče místo básničky předváděcí číslo pro návštěvy. Neuměla jsem sice číst, ale vypadalo to tak věrohodně až si posluchači mysleli, že umím a já byla strašně hrdá. Dovedla jsem otevřít bibli – měli jsme tehdy jen Kralickou – , nalistovat Žalm 23 a vzorově ho odpřednášet. (Jitka)

Narodila jsem se ve věřící rodině a odmalička byla vedená k víře v Boha. Mí rodiče však nebyli křesťané, ač se za ně považovali. Byli totiž příslušníky Hnutí Grálu.

Milá sestro, tento dopis už bezpochyby nějakou dobu čekáš, a tak pro Tebe není velkým překvapením. Avšak moc bych si přála, abys jej nebrala jen jako jakési moje "oficiální" vysvětlení, ale spíše jako vyznání mých pocitů, myšlenek a rozhodnutí, k nimž jsem v poslední době dospěla.

Milí bratři, starší sboru, ráda bych Vám tímto dopisem potvrdila své rozhodnutí opustit organizaci svědků Jehovových. Toto rozhodnutí je výsledkem dlouhodobějšího přehodnocování mé víry a řeším jím také mezní situaci, do níž jsem se dostala jak ve svém svědomí před Bohem, tak ve vnějších okolnostech ve společenství bratrů.

Milí bratři, chceme Vám všem v radě starších sdělit jednu závažnou skutečnost, a jelikož nevidím jako praktické v těchto dnech před sjezdem svolávat celou radu, rozhodl jsem se napsat každému z Vás osobní dopis.

Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi: Dospěl jsem k názoru, že Vaše organizace sleduje především svůj pozemský prospěch a upřednostňuje jej před pravdou z Písma (registrace Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi aj.).

Milí bratři, S.a P.a T., chtěl bych Vám touto cestou sdělit závažnou skutečnost, že nadále již nechci podporovat cíle a zájmy organizace svědků Jehovových a že se nehodlám ve svém životě řídit autoritou věrného a rozvážného otroka.

Jednoho dne, krátce po tom, co opustil organizaci Svědků Jehovových, začal mladý muž, Petr Velechovský, hledat mezi skupinami odešlých svědků tu pravou... S kým se setkal a jak jeho hledání nakonec dopadlo, se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Když jsme se dozvěděli, že byl vyloučen Vladimír Stehlík, starší sboru Praha-Novodvorská, rozhodli jsme se požádat jej o rozhovor. Naši nabídku přijal, protože si přeje, aby lidé, kteří ho znají, byli nezkresleně informováni o důvodech jeho vyloučení. Poskytl nám také dokumenty, které jsou obvykle bedlivě střeženy v archívech organizace.