Bílá sobota a zmrtvýchvstání Páně

Během bílé soboty se nekonají žádné obřady, ani mše svatá. Jaké jsem měl zážitky?Jaká další živá znázornění přinese další den velikonočního tridia?

Přiznávám, že jsem jí prožil na zahrádce v okolí rozkvetlé meruňky, která hrála smyčcový koncert hučícími včelami.

Bílá sobota končí  obřadem noční bohoslužby zvané Velikonoční vigilie, která již zahajuje slavení neděle Zmrtvýchvstání Páně. Proto se koná pozdě v noci, až před půlnocí.

Vigilie v naší farnosti začaly ve 22,00 ohněm před kostelem, od kterého kněz zapálil velikonoční svíci. Od paškálu  jsme si si každý zapálili svoji svíčku. Dvě stě lidí vešlo do temného kostela se světlem. Světlo znázorňuje světlo Kristovo.
Následující Bohoslužba Kristova světla se skládala ze sedmi čtení ze Starého zákona, sedmi zpěvů a sedmi modliteb.
Je to úžasná atmosféra, když se čte v noci, ve zhasnutém kostele, jenom při rozžatých svících.Když nám v představě kolují obrazy stvoření světa, Noema, Abrahama, Mojžíše a dalších.

A když se po posledním čtení a zpěvu rozezní zvony, rozsvítí se světla a zazní zpěv Gloria s mohutným Haleleuja, vyhrknou všem slzy dojetí nad Kristovým zmrtvýchvstání. Hudební těleso se skládalo ze samých mladých lidí od 16 do 25 let. Kytary, baskytara, elektrický klavír, flétny, housle, kombo. Nohy mi neustále poskakovaly do rytmu.Po té se začaly  číst texty Nového zákona.

A právě této noci jsme s Věrkou poprvé přijali chléb a víno.

Právě této noci byl pro nás dva Ježíš reálně přítomen a my měli, s ostatními, tělesnou účast na Kristu.

Haleluja.

Radost po mši, pokračovala tím, že nejméně šedesát lidí se sešlo ve farním domečku, kde nás čekal švédský stůl s chlebíčky, se zelnými a ovocnými saláty, bílým a červeným vínem. Skončil půst. A bylo až do čtyř hodin ráno veselo. Lidé spolu povídali, radovali se ze setkání s bratry a sestrami.

Nasmáli jsme se dosyta s jedním z kněží, protože jsme z radosti jeden přes druhého vtipkovali.

Druhý den v 10,00 radost pokračovala nedělní bohoslužbou pro ty co včera nepřišli na vigílie. Kněz měl kázání plné radosti, naděje a lásky.

Křesťanství je krásné, veselé, radostné a hlavně hluboce duchovně  uspokojující. Nejde o příkazy, zákazy, liturgii, teologii, jak se mi snažili SJ vsugerovat, ale o osobní prožití posledních dnů Krista Ježíše. Ti, co prožívají jenom suché bohoslužby slova, oživované snad jenom modulací řečníka, jsou podle mého současného názoru ochuzeni o názorné spoluprožití. Vždyť nevnímáme jenom myslí, ale můžeme také naslouchat srdcem a vnímat estetikou.

Meruňku na zahrádce jsem nevnímal jenom mozkem, ale také čichem, zvukem včel. Výsledkem byl pocit. Pocit, nikoliv slovníkový rozbor události. Lidé, kteří mají předsudek vůči tradičním slavnostem, mají dle mého uvnitř sebe  naočkovaný problém. Jaký? Pragmatismus, upřednostnění myšlení před srdcem. Upřednostnění analýzy před dětským vnímáním (Buďte jako děti, kázal Ježíš a moc dobře věděl proč. Dospělí totiž kazí svými strachy, farizejstvím, předsudky,nesmyslnými pravidly onu dětskou nezkaženou radost z víry).Svět se dnes projevuje více rozumem, logikou, než láskou. Svět nechce být jako děti Boží. A lásku Kristovu? Tu už prožívá v naší zemi málokdo. Na tu je totiž lidský rozum krátký.