Bůh žehná proséváním

Časopis Strážná věž z 1. ledna každého nového roku je je s napětím očekáván, neboť obsahuje statistické zhodnocení předcházejícího tzv. služebního roku. Mnozí se pak při čtení nechávají unášet sloupci čísel,

v nichž spatřují důkaz Božího požehnání, zažívají vzrušení z celosvětové jednoty, když čtou jména zemí a ostrovu o jejichž existenci nemají ani tušení a opájejí se nadšeným duchem článku o úžasném růstu, do nichž je tato číselná zpráva zaklíněna. Ani Strážná věž z 1.1. 1999 není v tomto ohledu výjimkou.

Sám za sebe přiznávám, že ačkoliv jsem četl tuto Strážnou věž s poměrně pozornou zvědavostí, nemohu říci, že by mně ať kladná či záporná hra s těmito čísly přinášela nějaké libé pocity. Na jedné straně třeba proto, že již technický pojem počet zvěstovatelů" je mi nějak protivný. Ani Písmo se nevyhýbá určitým statistikám a číslům, leč například v údaji a připojilo se v ten den duší (KB), lidí (EP) okolo tří tisíců" (Skutky 2:41) je s člověkem zacházeno nějak důstojněji. Je to člověk, duše, prostě bytost s nějakým vlastním příběhem a životem a ne jen účelová popiska. A na té druhé straně ona proslule známá práce s informacemi tak typická pro organizaci Strážná věž. Co mám vlastně na mysli? Připomenu krátkou ilustrující vzpomínku z léta roku 1993. Sedím pod naší prostovlasou košatou břízou u sladké kávy s mladým mužem, svědkem toho času z Rakouska. Stejně jako mnoho jiných, se i on zúčastnil výpravy na Ukrajinu, aby se zde těšil z velkého mezinárodního sjezdu a byl pozorovatelem velmi početného hromadného křtu. Nyní mi o tom nadšeně vypráví a zdůrazňuje, že je to obrovský důkaz Jehovova požehnání. Nic ve zlém podotknu, že mi to jaksi nestačí, neboť mám pocit, že jen početní růst je o něčem jiném. A dodám, že z hlediska statistických čísel například mormoni pokřtí v průměru za rok více svých členů a postaví více svých modliteben než svědkové a to již nemluvím o explozivním růstu letničních a charismatických společenství a církví v Latinské Americe, Koreji či jinde. Pominu-li jaksi roztrpčený výraz a zakyslou atmosféru, reakce byla asi stejná jako má před nějakou dobou a poněkud příznačná. M.S.: To není možné, to není pravda!" ON: Proč si to myslíš?" M.S.: Organizace by nám to přeci řekla!" Přinesl jsem výpis z ročenky mormonů a článek o charismatickém hnutí a znovu zmíněné údaje uvedl. MS.: To nemůže být pravda... Řekni mi, proč o tom Strážná věž mlčí?" A protože mi onoho muže bylo trochu líto, a protože ten příjemný podvečer byl mnou již tak jako tak nabourán, nechtěl jsem téma dále prohlubovat. Zůstal jsem tedy u věty, že nejsem vydavatelem tohoto časopisu, že nevím, že si něco myslím, ale, že když o tom bude přemýšlet, tak že k určitému pohledu možná také dojde.

Ta nejnovější zpráva by se dala nazvat hlavně Soumrak nad Evropou". A ve světě celkově ubylo za rok skoro čtvrt miliónu domácích biblických studií, o skoro půl miliónu lidí méně navštívilo "Památnou slavnost", je méně průkopníků, méně pokřtěných, zprávy z řady zemí potvrzují již letitou stagnaci a úpadek díla, 44 zemí z 233 hlásí 0, případně značný pokles. Ale v celém čísle časopisu ani náznak poukazu na takové skutečnosti či jejich zvážení. Prostě jupííí, jsme šťastní, radostní, Bůh bohatě žehná a jede se dál.

Zůstanu-li tam, kde žiji, ruku na srdce, pro citlivého svědka z ČR to není příjemné čtení. Tuto větu jsem použil, když jsem se vůbec v prvním čísle tohoto časopisu z ledna 1997 zamýšlel nad zprávou za služební rok 1996 v ČR. A myslím si, že důvody pro stagnaci a pokles (byť ne vyčerpávající), které jsem tehdy uvedl, platí stále. Pro ty, kteří se k časopisu Strážná věž z ledna J999 jen tak nedostanou, upřesním. Česká republika za služební rok 1998 udává pokles -1%, tedy pokles v průměrném počtu zvěstovatelů; přiznává, že bylo rozpuštěno dalších 5 sborů, o více než 1100 klesl počet biblických studií a o více než 2200 počet přítomných na Památné slavnosti. Dr. Ondřej Kadlec na jednom jarním semináři, který uspořádala Společnost pro studium sekt přiznává, že v ČR odejde za rok zhruba 800 až 1000 lidí. Třeba v sousedním Polsku je to údajně něco kolem 5000 lidí za rok. Zajímavé na této celosvětové zprávě je, že v podobné situaci je většina zemí Evropy, a to i tradiční bašty svědků jako Británie, Polsko či Německo. Odhaduje se, že za posledních 5 let bylo pokřtěno zhruba 1.700.000 lidí a skoro 500 nebo 600 tisíc lidí za stejné období z organizace odešlo nebo se nějak vytratilo. Tedy, během 5 let odchází každý třetí. Tento obrat" lidí je zvláštní a někteří odhadují, že je na Zemi možná již stejný počet těch, kteří organizací SJ prošli, jako těch,

kteří tvoří aktivní počet zvěstovatelů. Přeji si, abyste mi dobře rozuměli. Nesedím teď za klávesnicí svého stroje s jakýmsi škodolibým a potěšeným šklebem. Ona je totiž problematika svědků, a vůbec osobní dotek či zkušenost se skupinou, která se profiluje jako kult nebo sekta, daleko složitější. Předně, mám svědky Jehovovy jako lidi rád. To, s čím nesouhlasím, je pojetí Boha jako někoho, kdo je katalogizován a limitován jakousi pozemskou organizací, se kterou je údajně v zákrytu. A protože je v mém životním příběhu jak poloha být tam a již tam nebýt, myslím, že mohu již také mluvit o tom, co je svoboda a co není, co je štěstí a co není, co je a co není. Zároveň se ale nepasuji do role nějakého experta, neboť například má letní zkušenost se dvěmi svědkyněmi v pražské ZOO byla dobrou lekcí, abych si o sobě mnoho nemyslel. Prostě, za ta léta, kdy jsem v kontaktu s hledajícími a svobodně přemýšlejícími svědky, jsem zapomněl na to, co je uzavřená mysl a pěkně jsem si "naběhnul". Jestliže by náhodou tyto dvě docela milé dámy tento článek četly, prosím, přijměte mojí omluvu za podíl na onom zbytečně napjatém rozhovoru. Zkrátka a dobře. Za posledních pět let odešlo či přerušilo s organizací Strážná věž kontakt několik tisíc lidí. Na začátku roku 1994, kdy tento výraznější exodus svědků počínal, jsem se domníval, že tisíce obrácených bývalých svědků by mohly být docela zajímavou duchovní silou v naší duchovně mátožné zemi. Ale události mají jiný průběh. Především, ne všichni, kteří se s organizací SJ rozloučí, odcházejí jako křesťané, jako svědkové pro Krista. Je mnoho těch, kteří odešli opravdu proto, že je uspokojení vlastních cílů naplnilo více než život s Bohem, je mnoho těch, kteří rezignovali pro povrchni vztahy, spory, roztržky, podvody, je mnoho těch, kteří se již jen vezou na slovech, která pro ně ztratila obsah a význam, je velmi, velmi mnoho těch, kteří sice v organizaci zůstávají, ale již ničemu nevěří, nemají již chuť dělat něco jinak a jinde, mají tam své vztahy, své přátele a pro nová životní rozhodnutí nějak zestárli, je mnoho těch, kteří přešli z jednoho extrému do druhého. Je bohužel mnoho těch, kteří se nechali tak otrávit, že hodili všechno za hlavu a dnes je již nezajímá skoro nic a nikdo. A toto píši obzvláště s lítostí, neboť si myslím, že Bůh, můj Otec, je v tom opravdu nevinně. Je mnoho těch, kteří se sice fyzicky se svědky rozešli, ale ne mentálně. V podstatě jim zůstala mentalita svědka - sektáře. Prostě, když se podívám (případně poptávám) po církvích a sborech v naší zemi, těch, kteří by našli svůj duchovní domov jinde, není mnoho. Je několik nezávislých skupinek a řada upřímných a hledajících jednotlivců. Kde jsou ty stovky a tisíce lidí? To je pro mě a několik mých přátel mimo jiné důvod pro jakousi angažovanost ve věci svědků. Ne, nemyslím, že trpíme nějakým mesiánským komplexem. Prostě, chceme se o své zkušenosti, postřehy a zážitky podělit. Chceme s někým ujít kus cesty. A protože nechci příliš překročit a odbočit od námětu tohoto článku, slibuji vám, že se možná již v příštím čísle k této problematice vrátíme. Myslím, že bude stát za to, mluvit o takových věcech jako rozpad osobnosti, krize důvěry, ztráta duševní potence, odbourání slovníku nebo sektářského jazyka, vnitřní uvolnění a svoboda, moje nové zkušenosti s jinými, přetrvávání falešných představ o sobě či o Bohu, zakletí myšlenkovými stereotypy. Rozhodně uvítám, jestliže se podělíte o své zkušenosti a zašlete svůj příspěvek třeba i k uveřejnění.

Když se ohlédnu zpět, rozumím Pavlovi, který napsal: "Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo." (1. Kor. 15:10) Bůh vám žehnej!

Ondřej Novotný

Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/98.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).