A co Maria?

Jedna z otázek našich známých, po našem odchodu do katolické církve zní: A co Maria?

Nejprve odpovídám: ve farnosti, ke které patřím, jsou křesťané, kteří jsou v modlitbě o přímluvu Marie aktivní, ale jsou tam i křesťané, kteří vztah k matce našeho Spasitele, neprožívají nijak aktivně i když k ní mají úctu.

Rád bych si nyní pomohl citáty z knihy O víře dnes Je to kniha rozhovorů Victoria Meessiniho s Josephem Ratzingerem (vydáno maticí Cyrilometodějskou s.r.o. Olomouc 1998), které si dovolím ponížit o mé osobní názory. Citát ze str. 78 : Ptáme se, zda jsme pravdou o nanebevzetí našim evangelickým spolubratrům nepřipravili zbytečnou zábranu na cestě ke sjednocení.

Kardinál dále udává šest bodů, ve kterých stručně (moje pozn.: nutně neúplně a já navíc o 90 % jeho výroky ještě zkracuji) shrnuje význam Marie pro vyváženost a úplnost katolické víry:

 První bod: Když o ní církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle Božího Slova, s úctou proniká hlouběji do tajemství vtělení… Dogmata o Marii ochraňují původní víru v Krista jako skutečného Boha a skutečného člověka, dvou přirozeností v jedné osobě.

Druhý bod: Čtyři mariánská dogmata mají nezbytný základ v Písmu svatém. Zároveň jsou však i zárodkem, který roste a přináší ovoce v životě církevní tradice a liturgii.

Třetí bod: Maria spojuje v živou a nerozlučnou jednotu starý a nový Boží lid – Izrael a křesťanství.

Čtvrtý bod: Mariánská úcta zajišťuje víře společné trvání nezbytného rozumu a rovněž tak nezbytných důvodů srdce. Pro církev není člověk ani pouhým rozumem, ani pouhým citem, je jednotou obou dimenzí. Mariánská úcta zajišťuje víře plně lidskou dimenzi.

Pátý bod: Maria je podobou (obrazem, modelem) církve. Pohledem na ni je církev chráněna před zmužštěnou představou, která v církvi vidí nástroj společenskopolitického akčního programu. V Mariině postavě a příkladu církev znovu nachází svoji vlastní mateřskou tvář a nemůže degradovat na struktury nějaké strany, organizace nebo nátlakové skupiny ve službách lidských, byť i velmi ušlechtilých zájmů.

Sestý bod: Mariiným panenstvím a mateřstvím získává tajemství ženy velmi vysoké určení, které jí nemůže být vzato. Maria je neohroženou hlasatelkou, ale je také tou, která činí plodným ticho a skryto (např.: stála pod křížem, je přítomna vzniku církve, uchovává a uvažuje o to, co se dozvěděla ve svém srdci, atd.)

Mohu přidat, jak výše uvedeným slovům rozumím já?

Pro vytrvalce:

K prvnímu bodu: (církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle Božího Slova,) Ptám se sám sebe, proč mnohé věty z Písma vytěsňuji a jiné beru jako vzor pro svůj život? Např. Kdo z vás, když chce stavět věž, nesedne a nespočítá nejprve náklady… Ale co věta před ní? Kdo nenese můj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Ta mučednická věta už tak dobře nezní mému srdci jako ta racionální. Ptám se sám sebe: nevytěsnil jsem podobně na okraj své mysli a svého srdce také všechny věty anděla, Alžběty a dalších, které byly řečeny učednici Marii, která byla Boží služebnicí už 33 let před apoštoly?

Ke druhému bodu: (církevní tradice a liturgie)Proč mám pořád na pozadí svého mozku myšlenku, že tradice Ducha Svatého není tak důležitá jako jeho inspirace učedníků, kteří psali Písmo a nebo učedníků, kteří o několik století později, v katolickém společenství, vybrali, pod vedením téhož Ducha, jenom něco z toho, co před nimi učedníci napsali a uzákonili to jako kánon NZ? Jde pořád o působení Ducha Božího vůči církvi, až dodnes. Proč bychom měli zavrhovat tradici Otců vedených Duchem? To bychom mohli zavrhnout rovnou i první učedníky.

Ke třetímu bodu: (živou a nerozlučnou jednotu) Maria byla věrnou židovkou a stejně jako Ježíš, nositelkou splněných proroctví starého Zákona a zároveň byla u cesty Syna k hodnosti Krále, před kterým má klekat každé koleno.Sjednocovala učedníky jako matka Božího Syna a nositelka působení Ducha Božího.

K pátému bodu: (církev chráněna před zmužštěnou představou) Ano, tak to jsem zažil. Bývalí SJ asi ví, o čem mluvím. U protestantských církví se vstup Mariánské úcty do života církve nahrazuje emancipovaným vstupem žen do funkcí, které v církvi původně zastávali pouze muži. Obojí je správné. Nebo je snad Bůh na nebi jenom muž a není i ženou?

Šestý bod je podobný prvnímu: (je přítomna vzniku církve) Myslím, že ti co říkají: já mám k Marii úctu, ale nežijí jejím hlubokým způsobem života, nechápou plně ty, co mají k Marii aktivní úctu a možná se ještě plně s celou církví Kristovou neztotožnili.

Z mé řeči je možná poznat, že nejsem zatím příliš aktivním vůči živé Marii v nebi. Zkoumám rozumem i srdcem význam jejího vzoru pro mne a postupně začínám chápat, že jsem sám sebe zatím ochuzoval o jeden z významných rozměrů víry. Asi je čas zase pokročit o krůček dál ke zralosti a neplácat se jenom po povrchu známých, ale nepromyšlených a neprožitých frází.  Marie přijala, za plného působení Ducha Božího, do svého těla Božího syna. Totéž směli učinit po té i učedníci, ale až o 33 let později, když jim Kristus přikázal, aby přijímali jeho tělo a jeho krev v podobě chleba a vína. Zatímco lidé do té doby přinášeli oběť Bohu, nyní přinesl oběť sám Bůh. A nejprve ze všeho k tomu použil ženu. I to je něco vyjímečného u Boha Izraele.  A ještě něco: neberu již jako obyčejná slova Krista Ježíše, která pronesl z kříže k Janovi: Hle tvá matka...Hle tvůj syn. Ta slova, totiž v souladu se vším, co čteme v listech Pavlových, jasně ukazují směr. Všichni učedníci Ježíše Krista se stávají jeho bratry a sestrami (nikoliv jenom 144 000, jak tvrdí SJ) a jejich matkou se stává Maria. To pak vysvětluje, proč církev k tomuto tajemství přistupovala od počátku velmi vážně a hledala v něm cestu pro sebe.