Hledal jsem pravou církev

Jednoho dne, krátce po tom, co opustil organizaci Svědků Jehovových, začal mladý muž, Petr Velechovský, hledat mezi skupinami odešlých svědků tu pravou... S kým se setkal a jak jeho hledání nakonec dopadlo, se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Jak jsi se dostal ke Svědkům Jehovovým?

Se Svědky Jehovovými jsem se seznámil v roce 1992, když mi bylo 14 let. Napsal jsem si tehdy o knihu Moje kniha biblických příběhů, kterou jsem viděl u kamaráda. Kniha však nepřišla poštou, ale přinesli mi ji dva svědkové osobně. Po krátké době jsem s nimi začal studovat. Pokřtěn jsem byl v prosinci 1993 a odešel jsem v květnu 1997. Důvodem mého odchodu bylo rozčarování z vývoje pohledu na civilní službu, která se mě tehdy týkala.

A co bylo po tom?

Začal jsem se zajímat o to kam jít. Nejdříve jsem hledal nějakou jinou "dokonalou" organizaci. Přetrvával ve mně pohled svědka Jehovova, že jsou všechny církve falešné. Bylo to pro mě velmi těžké období depresí a nejistoty, jestli jsem udělal správně. Hledal jsem proto lidi, kteří mají za sebou stejnou minulost jako já a budou mít pochopení pro mé pochybnosti. Postupně jsem od svých přátel získával kontakty na různé skupinky bývalých SJ.

Které to byly?

Navštívil jsem postupně skupinku kolem Ondřeje Novotného, skupinku pana Holečka, poštou jsem obdržel materiály skupinky, která si říkala "Janova třída" a vedla jí paní Venuše Smržová v Kynšperku nad Ohří. Časem jsem též získal materiály od společnosti "Pravověmých svědků Jehovových" a byl jsem také v kontaktu s pány Vořechovským a Jirkou z Trutnova. Poznal jsem také pana Ferfeckého z Havířova. V Plzni zase působí Karel Doležel ve skupince "Milost" a to jistě není celý výčet skupin, které vznikly z bývalých svědků Jehovových.

Jaké máš dojmy z tohoto průzkumu?

Tyto skupiny bych rozdělil na dvě části. Ty, které pomáhají odcházejícím SJ v jejich dalším hledání a ty, které se spíš soustředí na nauky svého vůdce či jeho osobu. Do té druhé kategorie bych zařadil třeba skupinu pana Holečka, jehož výklad mi připadal jako jakási parodie na knihu Zjevení - jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!" a také Vořechovského s Jirkou či paní Smržovou.

Mohli bychom se u těchto skupin trochu zastavit?

Ano, je velmi zajímavé je porovnat. Podle pana Holečka přijde Armagedon někdy v roce 2017 nebo 2018. Přežijící budou přesunuti na Antarktidu...

...Brrr..

... protože je nejméně zničená. A potom, jak řekl pan Holeček, "lidé se nebudou jen válet, jak ukazují svědkové ve Strážné věži, ale budou tvrdě makat." Nebo: Jehova není jediný Bůh, ale společenství bytostí (Jehova = Elohim = Bohové). A tak pan Holeček je vlastně také Jehova... atd. Napsal také knihu, která má údajně stovky stran. Avšak nováčkovi není úplně přístupná. Sám mám prvních 60 stran.

Pan Vořechovský zase napsal knihy Cesta" a Od Adama ke Zjevení". Spolu s panem Jirkou tomu říkají "ucelené učení". Obě jsou zaměřeny na výklad prorockých knih, což je ve všech skupinách tohoto typu běžné. Modelem je vždy vůdce, držitel pravdy, kterou zjevuje jiným. Pan Jirka i pan Vořechovský byli vyloučeni už v roce 1978, potom, co prohlásili, že jsou pomazaní. Ačkoliv v Trutnově, kde bydlí, se scházejí v úzkém, rodinném kruhu, tvrdí, že ve světě jsou miliony lidí, kterým Bůh zjevil stejné pravdy jako jim, ale vzájemně se neznají. Tyto své bratry poznají až po Armagedonu. Tito pánové jsou zvláštní také naléhavostí, s kterou usilují o další členy, což jsem pocítil potom, co jsem jim neprozřetelně zanechal svojí adresu a telefon.

Paní Smržová, to je asi nejsmutnější případ. Někdy v roce 1993 nebo 1994 se kolem ní shromáždila skupina lidí a začali písemně oslovovat všechny církve a sdělovat jim, že jsou falešné. Za nejvíce falešnou považovali Strážnou věž. Kdo chtěl, mohl do přiloženého formuláře napsat své jméno a rodné číslo a dostal od paní Smržové "bílý kamínek" (podle Zjevení), což byl jakýsi dekret, že jsou členy "Janovy třídy* a přežijí Armagedon. Také paní Smržová vypočítávala různé datumy. Od roku 1989 do roku 1996 bylo Ježíšem určeno 7 let k pokání. V roce 1996 začaly ustanovené časy národů. 9.října 1996 začala vláda Ježíše Krista v nebi. 12. října 1996 začaly padat hvězdy z nebe. Začalo duchovní zatmění slunce, které rozpoznala jen "Janova třída" Ve čtvrtek 23. ledna 1997 v 18.35 hodin přišel Kristus neviditelně na zemi... Ve svém Křesťanském dopise, který již podepsala sama, píše dne 21.7.1998: "Já žiji z důchodu a asi přes 4 roky jsem zasílala poselství církvím ... jsem finančně vyčerpaná ... po přečtení mi poselství vraťte, abych je mohla poslat jinému." Je pravděpodobné, že dnes z Janovy třídy zbyla sama Venuše Smržová a možná 2-3 její druhové. Takový je život proroků"...

Myslíš, že následovníci těchto "proroků" jim opravdu věří?

Ano. Je třeba si uvědomit, že takové extrémní skupiny získávají nové přívržence těžko a většinou jsou tvořeny lidmi, kteří svého vůdce už dlouhou dobu znali a důvěřovali mu už v době jeho prvních výstřelků v organizaci. Důvěra byla tedy vytvořena předem. Také jazyk, který používají, se hemží výrazy jako "ale Bible to myslela jinak", "dnes je již Bible překroucena" (Holeček), což je příznačné.

A co skupiny, které ti pomohly?

Chtěl bych zmínit třeba Karla Doležela a jeho "Milost" shromážděnou v Plzni při místní metodistické církvi. Nezabývají se jen svědky, i když Karel Doležel odtud pochází, ale snaží se zkoumat různá náboženská hnutí a informovat o nich v místním tisku. Dělají také přednášky na školách.

Také jsem se dostal ke starším číslům bulletinu "Svědkové Jehovovi prosím vás probuďte se!", který vydával Stanislav Ferfecki z Havířova. Ten také sehnal autorská práva k videokazetě o svědcích, která šla i v televizi nebo poprvé vydal "Krizi svědomí".

Jaké poučení jsi si odnesl z tohoto průzkumu?

Získal jsem trochu jiný pohled na křesťanství. Uvědomil jsem si totiž, že nejde o to hledat tu správnou organizaci - to slovo mi dnes zní hrozně - ale spíš společenství, které bude člověku rozumět a on mu bude moci něco dát. Nespoléhám na jednotlivce nebo stoprocentní pravdy, křesťanství je pro mě cesta hledání.

(Ptal se Jiří Votava. Skupinami bývalých svědků by se měl zabývat i Článek Petra Velechovského v časopise Dingir 1/99)

Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/98.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).