Ivoš a Zuzana: Dopis radě starších sboru Ostrava-Poruba

Milí bratři, léta strávená v určitém společenství lidí nelze smést se stolu jednou větou, a proto Vám s modlitbou chceme písemně sdělit náš nynější vztah k organizaci svědků Jehovových a důvody našeho odchodu z ní.

Chceme Vás, bratři, ujistit, že se tak děje po zralé úvaze a bez pocitů osobních křivd, ale že nás k tomu pudí naše svědomí, podle něhož v současné době nemůžeme jednat jinak. Dá se tedy říci, že odcházíme z náboženských důvodů v tom nejryzejším slova smyslu.

Měli bychom k tomu mnoho co říci. Na jednu stranu víme, že účelem takovéhoto dopisu není sestavit nějakou náboženskou studii, na druhé straně věříme, že těchto pár řádků může dát podnět k přemýšlení tomu, kdo je bude číst s otevřeným srdcem. Dotkneme se tedy jen zlehka důvodů pro nás nejzávažnějších.

Při pročítání Bible jsme nemohli přejít důraz, který Boží Slovo klade na prvořadost pokání z vlastního hříchu a následné znovuzrození podle slov u Jana 3:3, nutné pro všechny následovníky Krista bez rozdílu - ač to tak svědkové Jehovovi nepodávají. Již tímto okamžikem může křesťan vírou přijmout dar věčného života a stává se Božím dítětem. Máme za to, že hrubé opomíjení tohoto momentu má vliv na celý další duchovní život svědka Jehovova.

Charakteristickým rysem organizace je, že udržuje své členy ve skleníkovém prostředí bez jakékoli konfrontace s jinými křesťanskými denominacemi, a tím v nich pěstuje pocit pýchy, nadřazenosti a výlučnosti. V té souvislosti se nabízejí slova Písma ve Zjevení Jana 3:15-19. Mnoho dění nasvědčuje tomu, že nebude-li organizace činit pokání ze své pýchy, mnoho upřímných bratrů z ní odejde.

Stále platí, že je jen jeden prostředník mezi Bohem a lidmi. Ježíš neustanovil žádné dodatečné prostřednictví jakékoli organizace vsunuté ještě mezi něj a lidi. Krom toho kratičká pasáž u Matouše 24:45, na níž stojí celá autorita tzv. věrného otroka po přečtení celého kontextu a po srovnání s paralelním záznamem u Lukáše 12:42 odhaluje, že se jedná zcela jasně o pouhé podobenství a nikoli o proroctví.

Jedním z nejdůležitějších důvodů, proč organizaci svědků Jehovových opouštíme, je, že jsme přesvědčeni, že není organizací Boží, ale lidskou. Přiznáváme jí, že dosahuje opravdu dobrých výsledků - žel, lidskými silami na základě propracované šablony, která působení Božího ducha spíše vytěsňuje. Přestože organizace tvrdí, že je Božím duchem vedena, jeho projevy (tak, jak jsou popsány apoštolem Pavlem ve 12.-14. kapitole 1. dopisu do Korintu) odmítá jako dnes již nepotřebné. Otázkou zůstává, zda se tím organizace proti Božímu duchu naopak nestaví.

Písmo v Římanům 14:23 říká, že co není z víry, je hřích. Nechceme se proti Bohu proviňovat, a proto cítíme, že naše působení v organizaci svědků Jehovových ztratilo smysl. Chceme Vás, bratři, ujistit, že neodcházíme od Boha, ale podle našeho svědomí blíže k němu. Naše zdůvodnění zde uvedená si rozhodně nevykládejte jako kritiku Vás, zdejších bratrů nebo místních sborů - jsme přesvědčeni, že většina bratrů je ve své víře upřímná, ale že jsou nástroji lidské struktury, která ve své nepokoře není napravitelná. Máme Vás i nadále rádi jako své bratry a modlíme se za Vás i za duchovní probuzení celé organizace svědků Jehovových.

Ivoš a Zuzana Kempných, v Ostravě 23. října 1993

Původně vyšlo v publikaci: Ondřej Novotný, Za cizím však nepůjdou, 1995 (uveřejněno s laskavým svolením)

Pro web připravil Jan Janča