Jak probíhá mše

Nejen na serveru Rozcesti.org se setkávám s oprávněným názorem, že odcházející SJ odrazuje od kontaktů s katolickou církví neznalost její liturgie.  Rozhodl jsem se proto pomoci malým shrnutím a vysvětlením běžné katolické mše.

Především bych chtěl upozornit, že katolická církev slouží mši každý den, včetně vysluhování večeře Páně, ale že je to obřad , který slouží pokřťeným a obráceným služebníkům Ježíše Krista, královskému kněžstvu, Božímu lidu. Proto není nutné nic vysvětlovat. Každý účastník mše, bartr nebo sestra prošel katechumenátem, přípravou na biřmování (přijetí Ducha svatého) a tedy dobře ví co dělá. Na rozdíl od jiných církví není mše začátkem cesty člověka ke Kristu, nýbrž jejím vyvrcholením. Mše patří těm, co už Krista nalezli. Kdo chce poznávat Krista, naučit se jej přijmout do svého života, ten se účastní jiných programů ve farnosti : např. skupinek, přípravy s knězem a pod. a patří tedy do prvního úkolu pro církev : zvěstování Krista. Liturgie - slavení víry - patří do druhého úkolu církve : sloužit bratrům a sestrám.

Popíši, co jako katolík dělám a na co myslím, účastním-li se nedělní mše, která je oproti mši ve všední den o něco delší.

Když vcházím do kostela, mám někdy touhu hned při vstupu označit sebe za křesťana křížem. Někdy ne. Tímto symbolem dávám najevo, že přicházím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Po té dávám najevo svoje přání přijímat tělo Páně tím, že z ryze praktických důvodů (kvůli počtu hostií), dám za sebe a manželku dvě hostie do připravené misky.

Po té si jdu sednout, a nebo se bavím se svými známými. Já osobně mám raději ticho a pokoj mysli a čas na přípravu pro setkání s Pánem. Se známými se bavím až po mši.

Když přichází čas zahájení mše, zacinká jeden z bratrů na zvonek, což je praktické znamení ke ztišení a upozornění, že brzy bude zahájena bohoslužba slova a pak mše.

Za společného zpěvu přichází celebrant mše (kněz) spolu se svými pomocníky. V naší farnosti máme několik hudebních skupin, takže i repertoár písní je různý.Já mám nejraději spirituály a písně z Taizé.

Mše se dělí na čtyři části: zahájení, bohoslužbu slova, eucharistická slavnost a propuštění

Při zahájení se nejprve kajeme ze svých hříchů, tichou soukromou modlitbou, hlasitou modlitbou kněze, zpěvem Kyrie eleison – Pane smiluje se, a znovu tichou modlitbou. Při této části liturgie stojíme.

Následuje bohoslužba slova, při níž sedíme. Bratr nebo sestra přečte úryvek ze Starého zákona. Po té zpěváci zpívají žalm a my odpovídáme refrénem. Pak čte některý bratr nebo sestra úryvek z listů apoštolů. Při této části mše sedíme.

Poslední čtení z evangelií čte kněz nebo jáhen. Z úcty ke slovům Pána při této části vstaneme. Pak si sedneme, abychom rozjímali nad promluvou (homilií) kněze. Jsou to pastorační slova, jimiž vysvětluje texty Svatého Písma pro náš praktický život. Homilie trvá asi 15 minut.

Po chvíli ticha, následují hlasité modlitby lidu Božího, a na vyslovené modlitby celý shromážděný Boží lid odpovídá slovy: Pane smiluj se, Pane vyslyš nás apod.

Následuje příprava na samotnou mši. Bratr a sestra (nejčastěji manželé) přinášejí knězi chléb a víno (dary země). Mše je především radostná slavnost společné hostiny a proto zpíváme.

Následuje příprava oltáře, zpěv k přípravě darů, převzetí darů, průvodní modlitby, mytí rukou, modlitba nad dary - při nich lid v našich českých kostelech klečí. Připravuje se nejenom kněz, ale připravuje se i celý lid Boží shromážděný v kostele.

Jak? Nejprve společnou modlitbou Otče náš. Po té pozdravením pokoje. Podáváme kolem stojícím ruce a přejeme Kristův pokoj. To proto, abychom si uvědomili, že i ti kolem nás jsou,stejně jako my, údy Kristova těla, členy královského kněžstva.

Následuje zpěv písně Beránku Boží. Tuhle píseň, stejně jako Kyrie  eleison, miluji a mohl bych ji zpívat neustále. Kněz(vedoucí hostiny) se modlí potichu za nás všechny a vykonává také různé úkony, které někdy mají význam pouze z důvodů tradice, což je dobré, abychom si uvědomovali návaznost na všechny generace křesťanů žijících po dva tisíce let před námi, a také se tím symbolizuje svázanost s ostatními církvemi (podrobnější popis níže). Připravujeme se i různými dalšími slovy na přijetí živého Pána, na znovuuvědomění si skutečnosti, že Kristus v nás působí živý a milující.

Po přijímání si tuto skutečnost uvědomujeme modlitbou, rozjímáním nebo radostným zpěvem.

Mše končí ohláškami všech akcí na další dny v týdnu, požehnáním a pak někdy hodně dlouhým postáváním v kostele nebo  před kostele s ostatními.

A to je všechno.

Musím říci, že každotýdenní rituál liturgie mne občerství a duchovně posílí do dalšího týdne. Neděle je pro mne opravdu radostným dnem plným pokoje a usmíření s Bohem, proto také ten den již mnoho nepracuji (ani na chatě), ale čtu si, rozjímám nebo mluvím s návštěvami o Bohu.

Zdánlivě složitý obřad je vlastně velmi jednoduchý, protože je založen na znalosti Písma a na potřebách Božího lidu současnosti.

Liturgie ostatních církví sestává v podstatě ze stejných částí (nic nového pod sluncem), jenom jsou jinak poskládané nebo symbolizují jiné potřeby křesťanů v tom či onom sboru, církvi či farnosti. Např.: zpěvu se často říká chvály (spíše jsou myšleny jako modlitba - srovnej se žalmy ve SZ) Chléba a víno mají v různých církvích trochu jiný význam.(proměnění, připomínka, vzpomínka a pod.) Rituál v různých zemí je různý a často navazuje na tradice toho či onoho národa, rasy, území nebo přejímá prvky lidové zbožnosti. To odpovídá svobodě Božích Synů a svobodě Ducha Božího vanout si kam chce.

Další podrobnosti na stránkách www.novotni.eu/ruzne/mse_rad.htm

Pokud vás liturgie zajímá více, níže jsou výpisky ze dvou knih.

Klemens Richter –Liturgie a život:

Úkoly církve jsou  :  Martyrium – zvěstovat, liturgie – slavit víru, diakonia – konat víru

Liturgie je dialog mezi Bohem a člověkem. Liturgie je především spasitelné jednání vůči lidem a to slovem a znameními.  Umožňuje prožívání tajemství církevního společenství. Liturgie se dá přirovnat k vysokým horám: můžete žít jenom v jejich údolích, ale můžete také vystoupit na jejich vrchol.

Církev v průběhu dějin zařazuje témata, která považuje za důležitá. Její tradice se táhne od římských biskupů.

 (Církev má zároveň v úctě duchovní dědictví různých ras a národů. [Pozn.: lidová zbožnost také vede k liturgii, ale nesmí jí překrývat.]Církevní společenství nás tak spojuje s dnešní církví ale i s křesťany minulých dob [pozn.: středověkého člověka naplňoval jiný životní pocit nežli člověka antiky, nežli nás dnes]. Církev je strážcem tradic a zároveň je kvasem nových.[pozornost udrží spíše důvěrně známé uspořádání. Neustálá překvapení matou]) Liturgie směřuje ke starosti o bližní a svět a dává k tomu sílu.

Ti co přistupují k liturgii, už musí být povoláni k víře a obráceni.

Slavit víru

 [Kristus vstalý z mrtvých = nepřetržitý svátek, Dnes možná neumíme ani truchlit, ani slavit]Slavení nás může osvobodit z křečovitého uzavření do sebe sama. [Svět myslí účelově – spoléhá se na sebe]Liturgie je víra, být a radovat se jako děti před Bohem.

Liturgické konání je odkázáno na znamení [ Znamení ve světě např.:  Dlouhé vlasy, vlajky, květiny, medaile. V církvi např.: omývání, vkládání rukou, mazání, lámání chleba  Znamení mají být prosté, stručné, průhledné]

Nositelem oslavy (liturgie) jsou všichni shromáždění. Kněz i obec patří k sobě. Kněz slouží královskému kněžstvu. Misál uvádí jen málo předpisů pro chování věřících při mši. (Je určen pro celý svět)

Stání vyjadřujeme úctu, radost, připravenost naslouchat a na slyšené reagovat. (Stát by se mělo při vstupním zpěvu, vstupní modlitbě, při aleluja před evangeliem, při evangeliu, při vyznání víry a přímluvách, při modlitbě nad dary až po přijímání.

Sezení poloha vhodná k rozjímání, naslouchání, při čtení, při responsi žalmu, při kázání, při přípravě darů, při tichém rozjímání po přijímání.

Klečení Vyjadřuje pokání, klanění, vyjadřuje kající a naléhavou prosbu. Pokud tomu nebrání nedostatek místa, je možné při slovech ustanovení eucharistie klečet. Při bohoslužbě je spíše výjimkou. Jde o soukromou záležitost.

Ticho Mlčení je důležitou součástí bohoslužby. Je součástí bohoslužby, která by neměla být slavena ve spěchu. Má své místo před vyznáním hříchů, po čteních nebo kázáních, při přímluvách.

Mše

Zahájení mše  (Nedělní mše se dělí na : zahájení, bohoslužbu slova, eucharistickou slavnost a propuštění) Tři fáze zahájení : Obec se shromažďuje kolem svého Pána, celebrant se ujímá předsednictví, ve jménu Krista vyslovuje kněz oč v této slavnosti půjde. (šestero hlavních prvků :vstupní zpěv,pozdravení oltáře [symbol Krista] a obce, slovní úvod, všeobecné vyznání hříchů, Kyrie [hold Kristu] Gloria [ o svátcích], denní modlitba)

Úkon kajícnosti (jeden z prvků kajícnosti . další jsou Gloria : beránku Boží který snímáš hříchy světa) prosby o odpuštění hříchů v eucharistických modlitbách, Prosba v Otčenáši, modlitba za pokoj a pozdravení pokoje,, Pane nezasloužím si , abys ke mně přišel, tiché modlitby kněze)Vyznáváme, že jsme lidé, kteří potřebují Boží smilování a odpuštění bratří. Kyrie eleison, Christe eleison – Pane smiluj se, Kriste smiluje se – Je holdem celého lidu. Kněz také jenom odpovídá zpěvákovi, protože je jedním z lidu. Denní modlitba – Kněz : modleme se. Ticho v níž se lid modlí, každý za svůj úmysl.

Bohoslužba slova – Během určitého počtu let se přečtou lidu nejdůležitější části Písma. (Čte se od ambonu – pultíku )

Bratrnebo sestra čtou : Text starého zákona, Žalm, listy, Kněz(Jáhen) čte :Evengelium + přednáší Homilii (kázání na téma čtených textů

Přímluvy – modlitby královského kněžstva = věřících pokřtěných.  (modlitby za církev, za vládce, za spásu světa,za trpící, za místní společenství)(odpověď : Pane vyslyš nás, Pane smiluj se)

Eucharistie

Příprava darů Příprava oltáře,zpěv k přípravě darů, převzetí darů, průvodní modlitby,okuřování kadidlem, mytí rukou, modlitba nad dary.

[Katolicko-luterská komise(1979) : Ježíš Kristus je ve večeři Páně přítomen jako ukřižovaný, jako ten kdo zemřel za naše hříchy a pro naše ospravedlnění vstal mrtvých, jako ta oběť, jež byla jednou pro vždy přinesena za hříchy světa. Tato oběť nemůže ani pokračovat, ani se opakovat, nelze ji ničím nahradit ani doplnit. Jistě se však může a má uprostřed obce vždy znovu stávat účinnou. O míře a způsobu tohoto působení existují mezi námi odlišné výklady.]

Podle katolického učení přináší Kristus při každé eucharistii skutečnou oběť, do níž jsou zahrnuti i věřící jako údy jeho těla. Skrze Krista jsou věřící s Bohem a mezi sebou sjednoceni tak, že se stávají účastníky toho, jak se Ježíš klaní, odevzdává a obětuje svému Otci. Mimo Krista nemáme žádné dary, žádné klanění, žádnou oběť, které bychom sami ze sebe mohli Bohu přinést. Proto neodkazujeme na sebe, nýbrž na Krista. Chléb a víno nejsou obětními dary Bohu, nýbrž ukazují naši připravenost k bratrskému společenství, v němž Kristus jako pravý kněz zpřítomňuje své odevzdání Otci.

Eucharistická modlitba díkůvzdání a posvěcení je středem a vrcholem celé slavnosti. Je to prosba o seslání Ducha. Smyslem je spojení věřících s Kristem. Pronáší jí k Otci kněz, jako představitel Krista.

Přijímání Eucharistie

Otče náš s přídavkem, který vysvětluje, že zlým není myšlen jenom Ďábel, ale zlo i zmatek světa

Pozdravení pokoje Ve slavnosti eucharistie nejde jenom o proměnění eucharistických darů, ale také o proměnění věřících, kteří se mají spojit s Kristem i mezi sebou navzájem. Jde i o slova Otčenáše. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

Příprava na přijímání – po zpěvu beránku Boží, je možno se soukromě ve chvíli ticha modlit. Modlí se potichu i kněz.

Vojtěch Kodet O Eucharistii:

K tomu, aby člověk mohl žasnout nad tajemstvím eucharistie, se nejprve musí znovu stát v evangelijním slova smyslu dítětem. Poodstoupit od sebe sama, od své vlastní práce a důležitosti, a učit se vnímat, že jsou skutečnosti ještě krásnější a důležitější, než ty, které jsme sami vytvořili…. Avšak bez snahy o pochopení co slavíme a proč je tu riziko, že můžeme upadnout do prázdného formalizmu anebo ke slavení přistupujeme magicky…. Podobně jako se člověk nenaučí modlitbě čtením knih o modlitbách, ale jen tím, že se začne modlit a v modlitbě vytrvá, tak není možné ocenit tajemství eucharistie pro život, dokud si nenajdeme čas osobně se vystavit Ježíšově skryté přítomnosti v eucharistii… Eucharistie je slavením Nové smlouvy, při které se věřící úzce spojují s Kristem, přijímají jeho Ducha a obnovují svoje křestní svěcení….V daru eucharistie je s námi Reálně přítomen až do konce světa…Cílem eucharistie je tudíž sjednotit se s Kristem ke chvále Otce v životním postoji sebedarování…Kdo přijímá tělo Páně, je proměňován v Krista, přijímá jeho smýšlení a jeho Ducha.(Řím 12,1)…Podstatou křesťanského kultu totiž není v prvé řadě to,že my něco konáme, ale že dovolíme Bohu, aby v nás konal své dílo spásy…Hle stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě (zj 3,20)… Eucharistie je nutná k životu, ale současně je zdrojem radosti., která pramení z Ježíšovi nekonečné lásky k nám…Přijetím Eucharistie se úžeji spojujeme nejen s Kristem, ale i mezi sebou navzájem…Kristus je přítomen také v těch nejposlednějších v církvi..Na mši sei nejdeme odpočinout od svých bližních…Je třeba učit se slavit, abychom obnovili sílu a radost pro námahu všedních dní…Proč se nestát radostně závislými na daru jeho lásky, odpuštění, uzdravení, osvobození?...Nechceme-li živořit za živa (svět), je třeba se sytit chlebem života, kterým je Kristus.(Jan 6,52)…Nejjistější ochranou zůstává navždy živá Ježíšova přítomnost v nás… Kdo nezná svoji hodnotu v Kristu, stěží si bude vážit svých bližních, stěží pronikne vírou za instituční rámec církve…nezbývá než se vědomě otevřít pro oheň Ducha, který nám Pán denně, chce předávat skrze své vlastní tělo a krev…Vděčnost by měla být zcela přirozeným projevem naší víry, z vědomí že nás Bůh miluje a nejsme na život sami….Chodíme mezi lidmi nepozorováni, podílíme se s ostatními na jejich každodenním údělu, ale s tím rozdílem, že v sobě neseme toho, který má moc zachránit a proměnit celý svět…Eucharistie postupně proměňuje celý náš život.

Eucharistie je tajemstvím víry, jež překonává naše myšlení a může být přijato jen ve víře. (Jan Pavel II.)

V chlebu a vínu nemůžeš vidět prosté a přirozené prvky, protože Pán výslovně řekl, že je to jeho tělo a krev.(sv. Cyril Jeruzalémský)

Eucharistie není na prvním místě pravdou, která se má zkoumat, ale skutečností, kterou je třeba se nechat uchvátit (Vojtěch Kodet)

Kdo přijímá svátost jeho Srdce a nepřipraví vlastní srdce, ten nepochopil Krista (Karel Rahner)

Jan Pavel II klade otázku :Co pro nás ježíš mohl víc vykonat?  Kristus dává sám sebe a své dílo spásy.

Při večeři obětoval Ježíš sám sebe, na kříži jej obětovali jiní (sv.Efrém Syrský)

Naše účast na těle a krvi kristově nesměřuje k ničemu jinému, než abychom se stali tím co přijímáme (sv. Lev veliký)

Nejsme hodni přijímat tělo Páně, ale potřebujeme to. (sv. Jan Vianney)

Přijímej část, hodně často chceš-li se uzdravit. Co Ježíš uráží, co zraňuje jeho srdce, je nedostatek důvěry.(Sv Terezie z Lisieux)

Jestliže za svého života uzdravoval, jak je možné pochybovat, že když je v nás přítomen osobně, nevykoná žádný zázrak, budeme-li mít víru? (Sv. Terezie z Avily)

Přijmeš-li Boha do svého srdce, budeš tam mít Hosta, který tě nenechá v klidu. (Paul Claudel)

___

Klemens Richter –Liturgie a život:

Lámání Chleba – ten který láme , zakládá společenství u stolu. Lámání chleba se stává symbolem Kristovy oběti.

Míšení chleba a vína Kněz vpouští částečku hostie do kalicha. Mělo to v dřívějších dobách různý význam. Dnes má tento úkon symbolizovat význam jednoty s ostatními křesťany.

Zpěv písně Beránku Boží  Při této písni bychom měli vzpomínat na všechny spasitelné události od vysvobození Izraele z Egypta až po druhý příchod Pána na záchranu všech. To je výhoda toho, že některé úkony se v liturgii stále opakují. Můžete při nich myslet na ještě hlubší duchovní věci, nežli na krásný zpěv.

Hle Beránek Boží  Slova jimiž kněz zahajuje mši Je to v podstatě upozornění pro všechny, kteří budou přijímat tělo živého Krista, že jde o něco velmi vážného. Že jde o naplnění příkazu samotného Pána a Boha.

Nejsem hoden, abys mne přijal  Slova , kterými dáváme znovu najevo, že jsme hříšní a nečistí. Ale zároveň říkáme s nadějí ,ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena,  s nadějí, že Bůh je natolik mocný, aby nás očistil kdykoliv.

Přijímání  Přímo do úst nebo do ruky. Kněz říká : tělo Páně a my odpovídáme : Amen. Přijímání doprovází zpěv písní. Někdy je i sto lidí, kteří přijímají, a trvá to nějakou dobu, proto je písní víc. Každý kdo přijímá, si jde sednout nebo kleknout a modlí se a rozjímá, nebo jenom radostně zpívá.

Na závěr mše jsou ohlášky různých akcí v příštím týdnu. (bývají to setkání farníků při zpěvu a tanci, přednášky, výlety, skupinky, prostě farníci spolu nežijí jenom v neděli a jsou spolu i přes týden, podle jejich možností.)