"Krize nemusí být vždy něčím negativním"

říká Prokop Remeš, muž mnoha zaměstnání a jednoho povolání - sloužit lidem, kteří se ocitli v krizi, v nemoci nebo jen na životní křižovatce. (Rozhovor)

Prokope, co vlastně jsi, psycholog, gynekolog nebo duchovní ?

Mojí původní profesí je gynekologie. Kvůli tomu, že jsem odmítl dělat interrupce, jsem odešel z aktivní praxe před čtrnácti lety a nastoupil jsem jako ambulantní gynekolog v Psychiatrické léčebně Bohnice. Ještě za totality, v přísné ilegalitě, jsem absolvoval teologickou fakultu, a protože jsem pracoval s alkoholiky a narkomany, dodělal jsem si po několika letech další lékařskou specializaci -psychiatrii. Je pravda, že jistá forma duchovní práce s psychicky nemocnými lidmi, hagioterapie, představuje pro mě v současné době největší časové i osobní vytížení.

Hagioterapie? Co to je ?

Hagios znamená řecky "svatý". Hagioterapie představuje skupinová terapeutická setkání nad Biblí. Postupujeme při tom podle meditačních návodů Otců pouště, křesťanských poustevníků Sýrie a Egypta ze 3. a 4. století n.l. Na místo vysvětlování biblického textu tak, jak je to běžné v křesťanských církvích, se však usilujeme dostat k osobnímu oslovení. Při hagioterapii jde o to, aby čtenář byl do určitého příběhu natolik zatažen, že začne nově vidět sebe samého. Aby mu příběh odhalil "Aha, to jsem já!". Je zbytečné se přít, co měl přesně na mysli autor, který biblický text psal. Bible nám vykládá, co se stalo tak, aby to pro nás mělo uzdravující význam. Nejde tedy o nové informace, ale o nové sebeporozumění.

Co vzbudilo tvůj zájem o problematiku netradičních náboženských skupin ?

Svědkové Jehovovi. Na střední škole jsem se velmi zajímal o historii, tři roky jsme měli řečtinu, vždy mě zajímala blízkovýchodní archeologie. A když se v léčebně objevila sestřička, která studovala se svědky, podařilo se mi ji přesvědčit, že organizace Strážná věž jí při výkladu Bible neříká pravdu. A tahle prvotní "pýcha" způsobila, že jsem začal své zkušenosti a znalosti nabízet přátelům, kteří byli také ve styku se svědky a zajímali se o Bibli. Samozřejmě, rychle jsem poznal, že můj prvotní evangelizační optimismus nebyl vzhledem ke svědkům úplně na místě, ale u věci jsem už zůstal. Začal jsem studovat literaturu svědků Jehovových, odborné teologické práce, jako samouk jsem se zabýval hebrejštinou. A po revoluci začali přicházet lidé, kteří se ptali nejen na svědky Jehovovy, ale i na jiné náboženské skupiny - mormony, moonisty, a podobně. Své znalosti jsem rozšiřoval a pak jsem se dozvěděl, že nejen scientologové a mormoni, ale i svědkové Jehovovi o mně mluví jako o "sektobijci".

Mezi svědky Jehovovými jsi démonizován, ale jaký je vlastně tvůj vztah k nim ?

Vím, že to zní hloupě, ale mám je rád. Opravdu, doby, kdy jsem se jich snad bál a stoupal mně z nich krevní tlak, jsou dávno pryč.

Čeho si na svědcích nejvíce vážíš ?

Jejich zapálení pro Boha, jejich nasazení pro to, co vnímají jako pravdu. Není jejich chybou, že s tou "pravdou" je to ve skutečnosti trochu jinak.

V tvých názorech na svědky Jehovovy je během času patrný značný posun. Co ho způsobilo?

Řekl bych, že poznání. Lidé se nejvíce bojí toho, co neznají, a nejvíce útočí na to, o čem mají pocit, zeje to ohrožuje. Já toho zpočátku věděl o svědcích a o jejich organizaci velmi málo. Přijímal jsem za svůj takový ten obecný démonizující obraz. Od té doby jsem poznal stovky svědků Jehovových a navíc, studium Bible a všech dalších teologických disciplín mě vedlo k poznání, že svědkové prostě pravdu nemají. To vedlo paradoxně k tomu, že v současnosti jsem vůči nim mnohem tolerantnější než dříve.

Jaká jsou tvá duchovní východiska a co sám prožíváš s Bohem ?

Jsem katolík a s Bohem se prostě snažím žít. Mít ho vedle sebe, hovořit s ním, sdílet se s ním během denních trápení i radostí. A musím říct, že poslední dobou zvláště díky hagioterapii poznávám, že ten náš Bůh je sice někdy docela hrozivý Bůh a být s ním občas i bolí a rozdírá srdce, ale většinu času je prostě fantastická "jednička".

Nevadí ti pověst sektologa či sekto-bijce ?

Co se s tím dá dělat?

Co jsi prožil se svědky Jehovovými v poslední době ?

Velké rozčarování nad poměry v organizaci. Dlouho jsem si myslel, že nejen řadoví členové, ale i představitelé organizace jsou lidé plní ideálů, kterým jde opravdu jen a jen o službu Bohu. Teď si připadám jako hlupák. Setkal jsem se se svědky, kteří mi vyprávěli o situaci v betelu, o situaci na odbočce, o různých podrazech a podivných finančních transakcích, o problémech s registrací a se spoluprací s StB... bylo mi z toho opravdu smutno.

Jaký je tvůj odhad dalšího vývoje organizace svědků Jehovových v ČR a ve světě ?

Myslím si, že krize Organizace teprve začíná. Lze očekávat, že propad členstva v ČR i na celosvětové úrovni se bude dále prohlubovat. Bude narůstat počet odchodů, budou se objevovat odštěpenecké skupiny. Ale je pravda, že krize nemusí být vždy něčím negativním. Krize představuje jakýsi bod zvratu, přerod. Mám pocit, že nynější potíže Organizace mohou být jen prvním z projevů, které by mohly předznamenat přerod svědků Jehovových v určitý druh možná extrémní, ale přesto renomované církve.

(Ptal se Ondřej Novotný)

Původně vyšlo v časopise Setkávání 2/98.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).