Pan Zákona a pan Milost, Terry Virgo

Terry Virgo: Vychutnávat Boží milost; vydala Křesťanská misijní společnost v roce 1996; ukázka z knihy.

Terry Virgo má svůj domov ve sboru Church of Christ the King v Brightonu ve Velké Británii. Je vedoucím mezinárodního týmu New Frontiers International, který je zaměřen na zakládání sborů a službu ve sborech po celém světě. Napsal několik knih, mimo jiné Obnovení církve a Boží úžasná milost. Ukázka je z knihy Vychutnávat Boží milost vydané v Křesťanské misijní společnosti v roce 1996.

V Ježíšově době se zbožní Židé domnívali, že spasení je možné získat skrze úzkostlivé dodržování zákona. "Zákonem" mysleli nejen starozákonní přikázání daná Mojžíšovi, ale i mnohá další. Tato nařízení navíc vyplynula z jejich vlastního výkladu zákona. Odevzdávali tedy desátky nejen ze svých příjmů, ale také z máty, kopru a kmínu (Mat. 23:23).

Když procházíme Nový Zákon, postupně přijdeme na to, že farizeové byli požadavky zákona naprosto spoutáni. Tato skutečnost je nejvíce zřetelná při jejich setkáních s Ježíšem.

V následujících biblických odkazech si všimni, jak se farizeové zaobírali zákonem:

Mat. 12:2, 12:10, Mk 10:2, Luk. 20:22, Jan 5:10.

Dnešní nevěřící si myslí, že křesťané jsou lidé, kteří jsou právě tak uzavřeni do předpisů jako farizeové. Usuzují, že za těchto okolností je tedy lepší, když si užijí radostí života nyní a křesťany se stanou až v pokročilejším věku, kdy budou Boha více potřebovat.

Věřící by se patrně shodli na tom, že jejich životy nejsou ovládány zákony tak, jak tomu bylo u farizeů. Kdyby jim však někdo položil otázku : "Jsou křesťané pod zákonem, nebo ne?", asi by si lámali hlavu, jak odpovědět. Konec konců neřekl i Ježíš, že přišel, aby naplnil zákon?

Myslíš si, že křesťané jsou pod zákonem?

Pan Zákon

Apoštol Pavel na výše zmíněnou otázku odpovídá následující ilustrací. Říká: "Lidstvo je ženou manžela zvaného zákon" (Řím 7:1-6, doslovný překlad z angličtiny). Pan Zákon nás má naprosto pod palcem. Oznamuje nám, když uděláme nějakou chybu, a neustále nám přikazuje: "Dělej toto, nedělej tohle." Pánovitá a zavrhující postava však nikdy nehne ani prstem, aby nám pomohla naplnit své požadavky. A také má vždycky pravdu. Když něco řekne, žádná další diskuse neexistuje. Je to prostě zákon.

Situace se jeví ještě neradostněji, když vezmeme v úvahu, že pan Zákon může klidně odejít a oženit se s někým jiným. Můžeme porozumět evangeliu a chtít žít s Ježíšem, ale víme, že bychom spáchali duchovní cizoložství, kdybychom svého současného manžela opustili (Řím 7:2,3). Nemáme svobodu k vlastnímu jednání. Pan Zákon nás připoutal k sobě - až do smrti jsme v jeho područí. On sám nikdy nezmizí (Mt 5:18) a ani my ho nemůžeme sprovodit ze světa.

Umřít znamená být zproštěn Zákona

Na náš problém existuje pouze jediná odpověď:

... I vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo ... (Řím 7:4).

Naše smrt skrze Ježíše zlomila manželské pouto se zákonem. Jsme proto svobodni k tomu, abychom se spojili s jiným manželem.

Toto vyproštění ze zákona je demonstrováno naprosto jasně a může být připodobněno k propuštění vojáka z armády. Do jistého data je mladý vojín podřízen rozkazům a přísné kázni vojenského výcviku. Podléhá nařízením a očekává se od něj, že je bude plnit do posledního písmene.

V den svého propuštění se však ledabyle prochází po kasárenském dvoře jako svobodný muž. Rotmistr, zděšen pohledem na nedbalého vojáka, na něj zakřičí příkaz, aby se vrátil a postavil se do pozoru. Nejprve náš propuštěný voják při známém křiku ohne hřbet. Pak si však uvědomí, že tento muž, předtím jeho nadřízený, už nad ním déle nemá žádnou autoritu. Zvedne ruku a zamává mu na rozloučenou. Rotmistr může křičet, jak chce, ale žádný účinek to nemá. Nemůže udělovat rozkazy někomu, kdo již byl propuštěn. Odpověď na otázku "Jsou křesťané pod zákonem?" zní: "Ne".

Čti 1. Tim. 1:9. Komu je dán zákon?

Zákon není dán věřícím, protože ti zákonu zemřeli (Ga 2:19) a byli dokonale zproštěni své služby jemu. Pan Zákon může pokračovat v uvalování nekonečných požadavků na nás, pokud si to přeje. Ale když víme, kde stojíme, nedostane z nás žádnou odezvu.

Koloští věřící plně neporozuměli této dokonalé svobodě od zákona. Přestože byli od zákona osvobozeni, znovu se poddávali jeho pravidlům a nařízením.

Čti Ko 2:21. Jaká byla tato pravidla a nařízení?

Pavel musel poukázat na to, že dodržování předpisů sice působí vnější zdání moudrosti, ale nemá žádnou vnitřní hodnotu (Ko 2:22, 23).

Namísto toho, aby se snažil v křesťanech vyprodukovat zbožný život tím, že na ně uvalí předpisy, připomíná jim jejich nové postavení v Kristu a nabádá je k tomu, aby žili nový život (Ko 3:1-5).

Když Pavel mluví ke Korintským o sexuální nevázanosti, neodkazuje se na zákon a neříká: "Nesmíš se dopustit cizoložství." Namísto toho jim říká, že jejich těla jsou chrámem Ducha svatého

(1. Kor. 6:19) a že by svým tělem měli oslavovat Boha (l.Kor. 6:20). Používá novozákonní argumentaci, ne starozákonní!

Ani v textu Pavlova dopisu Korintským ohledně zvláštní sbírky pro chudé nenajdeme žádný odkaz na starozákonní předpisy. "Neříkám to jako nařízení, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky" (2.K. 8:8) Jeho prosba o finanční pomoc není založena na poslušnosti zákona, ale na oddanosti Kristu. Pavel Korintským připomíná, že Ježíš se vzdal svého bohatství pro ně a že jejich štědrost je přirozenou reakcí na tuto pravdu.

Ať už tedy čelíme jakékoli situaci, nepřistupujeme k ní ze starozákonní pozice typu "tohle bys měl a tohle ne". Aplikujeme principy novozákonní a na jejich základě jednáme tak, jak Bůh chce.

Pan Milost

Panu Zákonu jsme zemřeli - ne však proto, abychom jednali nezávisle a prostě si mohli dělat cokoli, ale abychom "se oddali jinému" (Ř 7:4). Touto osobou je Ježíš.

Rozdíl mezi těmito dvěma manžely je obrovský. Pan Zákon byl panovačný a na jednotlivce kladl značné nároky. Unavoval a zatěžoval nás svými nařízeními, ale odmítl nám s jejich dodržováním pomoci. Ježíš na druhé straně je "tichý a pokorný v srdci" a dává odpočinutí našim duším, jeho jho je příjemné a jeho břemeno lehké (Mt 11:29-30).

Ježíš nabízí své nevěstě něco, co jí zákon nikdy nemohl nabídnout: lásku. Ježíš opustil svého nebeského Otce a pozemskou matku, aby byl jedním z nás, a vytrpěl bolestivou smrt na kříži, aby nás získal. Když Otec vidí, jakou nevěstu si vybral jeho Syn, jeho rozhodnutí schvaluje a potvrzuje, že jsme byli vyvoleni pro Ježíše již od založení světa.

Náš nový manžel je vším, co si jen můžeme přát. Sdílí s námi celý svůj život, má zájem o to, aby se nám vedlo dobře, nabízí nám náklonnost, ochranu, milosrdenství a milost. Zasypává nás duchovními i materiálními dary, a když potřebujeme pomoc, naslouchá nám a přimlouvá se za nás u svého Otce.

Skutečně, Kristova nevěsta by měla být hluboce zamilována do svého manžela! On je jí vším, co si jen může přát. Jeho plány pro budoucnost tohoto vztahu jsou úžasné.

Žít spojeni s Kristem

Pan Zákon nejen není schopen milovat svoji ženu - on je také neplodný a neschopný jí dát duchovní ovoce (Ga 3 :21). Zákony nemohou nikdy produkovat život. Mohou pouze kreslit hranici mezi dobrem a zlem, upozorňovat na naše chyby a odsuzovat nás.

Čti Ř 7:10 a všimni si, jaký účinek měl zákon na Pavla.

Ježíš je však naprostým opakem zákona - je plodným manželem dávajícím život. "Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce" (J 15:5). Tento výrok odráží původní záměr Otce s jeho dětmi - aby se plodily, množily a naplnily zemi (Gen 1:28). Požehnání plodnosti, které kdysi spočinulo na Adamovi a Evě, nyní spočívá na Ježíši a jeho nevěstě, církvi. Ježíš chce, abychom k němu měli intimní vztah lásky. Manželství je uzavřeno, když poprvé odpovíme na jeho Slovo a staneme se křesťany (J 15:3). Protože Ježíšova slova jsou "duch a život" (J 6:63), poneseme ovoce pouze tehdy, když jeho Slovu dovolíme, aby v nás přebývalo (J 15:4). Jestliže budeme pokračovat v intimním životě s Ježíšem a řídit se jeho Slovem, Bůh bude odpovídat na naše modlitby (J 15:7) a Ježíš završí naši radost tím, že nás učiní plodnými. Čti J 15:8 a všimni si, co přináší naše duchovní plodnost Otci.

Bigamie?

Je velmi nepravděpodobné, že by se žena, která je s novým manželem šťastná, vrátila ke svému původnímu manželovi. Křesťané jsou však často chyceni do strašlivé pasti. Ačkoli jsme byli od starého manžela osvobozeni, často je pro nás obtížné, abychom se vzdali svých původních postojů a negativního ocenění sama sebe.

I když už jsme zakusili radost z nádherné svobody našeho nového manželství, stále můžeme být zranitelní a podléhat tlakům pocitů méněcennosti, a dokonce i odsouzení. Ďábel se pak chopí příležitosti a snaží se nám namluvit, že se dost nenamáháme proto, abychom se svému novému manželovi zalíbili.

Tragické je, že mu věříme. Zakrátko se začneme zoufale snažit, abychom se svému novému manželu zalíbili dodržováním stejných druhů nařízení, jaká po nás požadoval náš starý manžel. Touto činností se snažíme se sebe setřást všechny pocity provinění.

Kde se stala chyba? Je to prosté. Žena se vrátila ke svému starému manželovi. Vztah lásky, který kdysi k Ježíši měla, se zvrátil do zákonické dřiny plnění požadavků evangelikálního zákona. Je to duchovní cizoložství, a to nikdy nebude fungovat.

Ježíš chce rozbít naši hluboce zakořeněnou víru v to, že zalíbit se mu znamená orat dlouhou brázdu křesťanských nařízení a pravidel. Křesťané zemřeli svému vztahu k zákonu a nikdy nesmí dovolit, aby do něj byli vlákáni zpět.

Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery (Řím 7:6).

Nyní je čas k tomu, abychom se od pana Zákona odvrátili navždy. Odstraň jakýkoli ranec "povinného usilování" ze svého domu; vyprosti se z jakékoli pozice, kterou zákon ve tvém životě okupuje; zabouchni před ním dveře; zamávej mu definitivně na rozloučenou a jdi dál s Ježíšem. Čekají na tebe nekončící milostné radovánky. Raduj se z nich!

Možná někdy cítíš, zeje zapotřebí dodržovat některé "náboženské zákony", aby ses zalíbil Bohu a byl "dobrým křesťanem". Na list papíru si napiš seznam některých věcí, kterých musíš zanechat nebo se na ně dívat jinak.

Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/97.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).