Svědkové Jehovovi - prožívaní a postoje bývalých členů

Otázky týkající se života a víry svědků Jehovových (SJ) jsou u nás poměrně často diskutovaným tématem v médiích i na veřejnosti, a proto většina lidí je více či méně přesně informována o tom, čemu tato náboženská skupina věří. Málokdo má však konkrétnější představu, jak členství a působení v organizaci SJ působí na psychiku samotných svědků, nakolik ovlivňuje jejich emoce, myšlení a chování.

O tom mohou nejlépe vypovídat bývalí členové, protože právě oni, na rozdíl od těch současných, dokáží po svém odchodu ze společenství relativně kriticky a objektivně hodnotit období svého života, které v organizaci prožili.

Problematiku prožívání a postojů v prostředí SJ jsem si vybral jako téma pro bakalářskou práci v oboru psychologie, jíž studuji. S nejzajímavějšími výsledky provedeného výzkumného šetření, se zjištěnými fakty a závěry, k nimž v práci docházím, bych rád seznámil i čtenáře Setkávání.

S rozhovorem souhlasilo šestnáct bývalých členů opavského sboru SJ. Ukázalo se, že za jednu z možných příčin, jež u nich vedly k navázání kontaktu s organizací a později také ke vzniku členství v ní, lze považovat úplnou absenci náboženské výchovy v jejich rodinách, která zcela chyběla u dvou třetin oslovených. Nápadný je rovněž jejich poměrně mladý věk - polovina respondentů nebyla v té době starší dvaceti let a průměrný věk činil 24 roky. Zjištěné údaje jsou v souladu s názory odborníků, pokud jde o možnost větší a snadnější ovlivnitelnosti mladých lidí a také těch, u nichž je v duchovní oblasti neuspokojená potřeba či minimální informovanost.

Období aktivního členství

Poté, co se stali aktivními SJ, považovalo téměř 90% respondentů svou organizaci za jedinou správnou cestu vedoucí k Bohu. Až na jednu výjimku byli tehdy všichni přesvědčeni, že ke spáse je nezbytné být pokřtěným svědkem Jehovovým. Převážná většina dotázaných také věřila ve zničení všech ostatních církví jako falešných při Armagedonu.

Bývalí svědkové se měli dále vyjádřit ke své tehdejší důvěře ve vedoucí sbor SJ. Téměř všichni měli za to, že jeho členové jsou vyvoleni Bohem, mají jeho zvláštní vedení a ve 100% byli přesvědčeni o hlubokých znalostech Písma mužů ve vedení.

Veškerou literaturu SJ v tomto období studovaly tři čtvrtiny oslovených, avšak čtením Bible se pravidelně zabývala jen o něco více než polovina a 60% zkoumaných osob považovalo za stejně důležité i čtení publikací společnosti Strážná věž. Nikdo z bývalých svědků během svého aktivního členství v organizaci SJ nikdy nenavštívil bohoslužbu jiné církve, ale 80% respondentů někdy vyhledalo televizní či rozhlasové pořady nebo literaturu kritizující SJ. Téměř polovina z nich za to později prožívala pocit viny.

Přestože asi čtyři pětiny dotázaných nikdy nepochybovaly o správnosti rozhodnutí starších v případě vyloučení spoluvěřícího z organizace, znatelně klesá počet těch, kteří byli přesvědčeni o nutnosti přerušit s takovým člověkem veškeré styky. Jen necelá pětina tuto zásadu vždy dodržovala a více než třetina zmíněné nařízení zcela ignorovala. Z těch, jež se s bývalými členy stýkali, jich dvě třetiny tuto skutečnost tajily před ostatními členy sboru.

Když někdejší svědkové hovořili s lidmi v kazatelské službě, věřili bezmála v 90% tomu, že jedině oni, jako SJ, jim mohou svým poselstvím přinést záchranu. Ke zvěstovatelské činnosti byli všichni motivováni touhou sloužit Bohu, ale zároveň také tlakem ze strany organizace a tři čtvrtiny navíc i strachem z možného neschválení Bohem.

Vyjádřit otevřeně před ostatními ve sboru svůj vlastní, odlišný názor, se někdy obávalo 75% respondentů. Přesto asi polovina zkoumaných osob prožívala toto období spíše kladně, zatímco čtvrtina se naopak potýkala s pocity převážně negativními a stejné množství členů mělo emoce smíšené či ambivalentní. Obavy z možného zavržení Bohem pociťovalo v různé intenzitě a frekvenci 80% dotázaných.

Období pochybností

V době, kdy účastníci šetření ještě byli SJ, ale jejich představa o organizaci již utrpěla vážné trhliny, měla více než polovina z nich alespoň částečně výčitky a pocit viny za jejich vznik. Jako nejčastější příčiny pochybností a později i odchodu ze skupiny byly uváděny lži čelných představitelů, pokrytectví ve sboru a celé organizaci, bezcitnost při jednání s jednotlivými členy a také nezájem o jednotlivce. Velmi frekventovanými důvody pro vznik nedůvěry se rovněž ukázalo nárokování jedinečnosti a výjimečnosti organizací SJ a rovněž její samolibost. Většina respondentů poukazovala na naukové rozpory a přibližně polovina také na neschopnost mužů ve vedení, jejich nekompetentnost a neochotu uznat chybu.

Těm, kteří se svěřili sborovým starším se svými problémy či nejasnostmi, byla vesměs dána rada, aby se drželi pokynů "věrného a rozvážného otroka" a spoléhali se na "Boží organizaci". Dozorci je také vybízeli k usilovnějšímu studiu publikací společnosti Strážná věž a k hledání chyby u sebe.

Toto období se v životě dotázaných vyznačuje četným a intenzivním prožíváním negativních pocitů a emocí. Jedinci se hroutí jeho současné pojetí světa i vztah k samotné organizaci SJ, jíž do té doby považoval za důvěryhodnou a seriózní. Všichni oslovení udávali pocit zklamání, prázdnoty a znechucení, převážná většina pak napětí, strach z budoucnosti, lítost, pocit bezmoci a ve dvou případech také sebevražedné myšlenky.

Po odchodu

V době po opuštění skupiny klesá množství a intenzita negativního prožívání a přibývá pozitivních emocí, jako radost a pocit osvobození, jež plynou z definitivního vyřešení stavu nejistoty a obav. V bývalých svědcích však přetrvává zklamání a povědomí zrady.

V souvislosti se svým odchodem z řad S J se každý druhý respondent setkal ze strany sboru se lží nebo pomluvami, téměř třetina s nátlakem a 25% jich zhodnotilo jednání starších jako citové vydírání. Alespoň s jednou uvedenou zkušeností se setkaly více než dvě třetiny odcházejících SJ.

Přes 80% zkoumaných osob se po ukončení svého členství cítilo v duchovním či duševním smyslu zneužito. V nikom však zklamání související s organizací SJ nezapříčinilo úplnou ztrátu víry v Boha, i když jen necelá třetina navštěvuje bohoslužby některé církve. To může mít souvislost se ztrátou důvěry vůči lidem v okolí, kterou po svém odchodu pociťovala polovina dotázaných.

Všichni bývalí svědkové zahrnutí do výzkumného šetření nabyli v organizaci nějakých kladných hodnot. Nejčastěji uváděli, že získali poznatky o Bibli, vytvořili si či upevnili vztah k Bohu a nalezli smysl života. Někteří se odnaučili kouřit nebo si zlepšili své řečnické schopnosti.

Psychická manipulace v opavském sboru

V prostředí opavského sboru SJ je nutno připustit přítomnost a projevy všech čtyř základních složek psychické manipulace. Při ní lze získat kontrolu nad myšlením a chováním jedince, přičemž není nutno používat násilí, neboť oběť spolupracuje se svým manipulátorem dobrovolně.

Řízené myšlení

Všichni svědkové jsou ještě před křtem důsledně indoktrinováni. Učení organizace je vydáváno za jedinou pravdu, která filtruje veškeré informace přijímané jedincem. Vysoká míra identifikace s postoji a nábory skupiny u zkoumaných osob koresponduje se způsobem vyučování zájemců i aktivních členů. Ti jsou ke spoléhání se na organizaci a k naprosté důvěře v ní neustále vybízeni. Na postojích respondentů se rovněž velmi zřetelně odráželo pojetí jedinečnosti a výjimečnosti, jež organizace SJ vzhledem k sobě zastává. Zřejmé je zde ovlivnění instruováním, které směřuje k pokoře a akceptování všech rozhodnutí či změn ve skupině. Složité problémy jsou často zjednodušovány a vysvětlení pak mají podobu prázdných frází.

Řízené chování

Svědkové mají ve společenství mnoho povinností, jejichž plnění bývá organizací nekompromisně vyžadováno a volný čas je tak významně omezen. Projevy individualismu skupina netoleruje, nýbrž se snaží o jejich potlačení. Vyžaduje se dodržování mnoha pravidel a norem pro jednání. Členové pak na mnoho lidí ve svém okolí působí do značné míry uniformním dojmem. Ceněnými vlastnostmi jsou oddanost organizaci, poslušnost a konformita.

Řízené informace

Příslušníci opavského sboru jsou značně izolováni od věřících z jiných církví a kromě toho, zeje navštěvují v kazatelské službě, se s nimi prakticky nestýkají. Téměř vůbec nepřijímají informace náboženského charakteru z jiných pramenů, než jsou shromáždění SJ a literatura společnosti Strážná věž. Organizace brání styku svých členů s bývalými svědky a snaží se minimalizovat jejich přístup ke kritickým poznatkům. Tyto pak označuje za pomluvy, projevy nepřátelství lidí "ze světa" a útoky satana. Členové jsou rovněž vedeni k tomu, aby uvědomovali sborové dozorce o prohřešcích spoluvěřících. Svědkové, ačkoli bývají přesvědčení o opaku, mají o své organizaci velmi málo objektivních informací.

Řízené emoce

Organizace v určité míře kontroluje city svých členů a nejčastějšími prostředky, které k tomu užívá, jsou strach a pocit viny. Silné emoce, jejichž přítomnost respondenti uváděli během členství i při odchodu ze společenství, lze klást do souvislosti se zúženým a černobílým pohledem na svět, jemuž jsou SJ vyučováni. I když pochybující svědkové již ztratili své ideály o organizaci, zjevně v nich do jisté míry přetrvává po léta memorovaný náhled na svět vně skupiny. Ten je plný zla a pokud tam člověk odejde, nic dobrého jej nečeká.

Veškeré výsledky šetření, které jsem provedl, se vztahují především na sbor SJ v Opavě. Výzkumné šetření nezjišťuje situaci a problematiku svědků v celé republice. Mělo pouze místní rozsah, a proto na jeho základě nelze vyvozovat definitivní závěry o organizaci SJ jako celku, ani konečné úsudky o tom, co prožívají jednotliví členové v jiných sborech.

Osobně se domnívám, že četná zjištění vztahující se k místnímu sboru v Opavě a jeho příslušníkům, budou vzhledem k totalitnímu vedení organizace na jiných místech České republiky stejná či velmi podobná. K ověření však bude nutný rozsáhlejší výzkum, jenž zmapuje situaci na území celého státu.

Lukáš Humpl

Původně vyšlo v časopise Setkávání 3,4/99.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).