Věrný a rozvážný otrok podobenství, nebo proroctví?

"Odpůrci zpochybňují nutnost organizace, jež by řídila mysl Božího lidu. Boží duch prý může usměrňovat jednotlivce bez nějakého ústředního, organizovaného sboru lidí, který by řídil." Těmito smělými tvrzeními vrcholí dopis, který

byl dne 25. Července 1994 odeslán pražským ústředím všem sborům svědků Jehovových v České republice a který varoval před odpadlickým smýšlením. Pro nezasvěcené čtenáře jen upřesním, že výše uvedené věty víceméně vyjadřují základní organizační pojetí svědků ve vztahu k Bohu. To vychází z představy a víry, že Bůh si na Zemi vyvolil pouze jedinou náboženskou organizaci, která stojí mezi Ním a lidmi, a do které je nutné vstoupit, chcete-li s Ním navázat schválený vztah. Její funkce však není koordinační či služebná, ale vůdčí, kontrolní a diktující. V rámci této představy je zde zakořeněno ještě přesvědčení, že řízením celé organizace je pověřen tzv. věrný a rozvážný otrok, reprezentovaný vedoucím sborem sídlícím v Brooklynu. Proto přitakání výrokům z uvedeného dopisu znamená přijmout základní princip života organizace, a naopak, zpochybnění či nesouhlas je výslovným projevem odpadlického postoje nejen od organizace, ale i od samotného Boha.

Dělící zeď

Tak jako obyčejné lidi dvou států nedělí fyzické hranice, ale rozhodnutí nebo dohoda vlády vlastní země vůči zemi sousední, stejně tak dělí svědky od ostatního světa organizační či věroučná politika jejich ústředí. Dokonce si dovolím tvrdit, že to hlavní, co nejvíce ve skutečnosti odděluje svědky od křestanského světa, nejsou jejich naukové či postojové důrazy, ale právě existence tzv. věrného a rozvážného otroka jako řídícího článku všech svědků. Předpokládám, že přemýšlení o těchto věcech může vyvolat řadu otázek typu: Jaký je biblický model vedení? Je církev organizací nebo spíše organismem? Má smysl budovat nadsborové struktury, jestliže o nich Bible mlčí? Co je vlastně církev? Byl jeruzalémský sbor vedoucím sborem? Potřebuje Duch svatý jakési řídící politbyro?

Ustanovil Ježíš svého pozemského zástupce? Kdo je "věrný a rozvážný otroka Pečlivá odpověď na každou z těchto otázek by lehce překročila možnosti tohoto časopisu. Proto se zastavím či dotknu jen několika z nich. A to s přáním, aby čtenář odpustil některá zjednodušení a povrchnost a přijal článek jako výzvu k vlastnímu hledání a případně, což by bylo velmi příjemné, jako výzvu k vlastnímu příspěvku do tohoto časopisu.

Hledání odpovědí na zmíněné otázky nejsou jen jakousi mentální pohybovou hrou, ale výsledky či závěry mají vážný dopad pro každého, kdo má potřebu je řešit. Pro vaší představu popíšu některé ovoce, které jsem sklidil na organizačním stromě svědků.

V průběhu veřejné přednášky v sále království v Kladně jsem oslovil jednoho z přítomných starších sboru křestním jménem. Ještě tentýž večer mně tento mladý muž zatelefonoval a vážně mě napomenul, abych příště takové věci nedělal, protože ostatní by si mohli myslet, zeje mezi námi nějaký důvěrný vztah.

V radě starších jsme mluvili o nadcházejícím studijním článku v časopisu Strážná věž, který velice zkresleně referoval o náboženské situaci ve světě. Na jednom místě byla uvedena jako podpůrná a aktuální autorita citace H.G. Wellse. Zmínil jsem se o tom, že tento anglický spisovatel je přece dávno mrtvý (zemřel v roce 1944) a podporovat jeho slovy události dnešních dnů, je nepoctivé a zavádějící. Můj spolustarší mě odzbrojil slovy: "A kdo myslíš, že o tom bude vůbec při studiu SV přemýšlet?"

Nějakou dobu před mým odchodem z organizace se se mnou sešli dva pověření bratři (muži starší i svým věkem), aby mne podrobili výslechu, který vyvolal jeden "informativní dopis". Na závěr setkání se začal jeden z nich modlit slovy: "Bože, obracíme se k Tobě skrze věrného a rozvážného otro... ehm, ccc, ehm, tedy skrze Ježíše Krista..."

Nebýt instruktivních a direktivních pokynů organizace, měl by člověk vůbec někdy potřebu přemýšlet, jakým jménem oslovuje svého kamaráda v přátelském prostředí? Kde to jsme a co nám to připomíná, jestliže je člověk zbavován vlastního úsudku a dokonce se na to sází při jeho vedení? Co prozradilo vyslovené podvědomí onoho staršího muže o jeho vztahu k Bohu a o tom, kdo a jak do něj vstoupil? Při zmíněných událostech nešlo o život, o svobodu, věznění či vztah k někomu velmi blízkému, tak jako jindy při jiných příležitostech. Záměrně jsem ze své zkušenosti uvedl příhody spíše úsměvné. Ale s plným vědomím, že mnohý čtenář velmi dobře rozumí tomu, o čem mluvím a bude schopen si do schématu příběhu doplnit to, co prožil on sám.

Organismus nebo organizace

Nikdo zřejmě nebude popírat, že Bůh je Bohem řádu a dokonalé správy. Když však budete pozorně přemýšlet o dějinách organizace Strážná věž, asi neujde vaší pozornosti, že důvody pro postoje výjimečnosti, jedinečnosti a pravosti nebyly odvozeny z poznání povahy Boha, ale lze je vystopovat v osobním charakteru zakladatelů a pokračovatelů organizace.

Skutečně, chcete-li konat nějakou práci, rozhodně vám systém nebo organizace práce vaše dílo urychlí nebo usnadní. Buď můžete 3 litry benzínu spálit na volném prostranství a vytvořit určité množství tepelné energie, neboje můžete použít ve spalovacím motoru a ujet několik desítek kilometrů. Stejně tak pohled na svět v nás či kolem nás nenechá nikoho na pochybách, jaká je povaha Toho, kdo za tím vším stojí. Organizace se stává nástrojem nebo oporou stejně jako kostra v těle. Sama o sobě však organizace život neprodukuje ani neudržuje. Vyvodit z Božího smyslu pro řád spasitelnou nutnost organizace v pojetí svědků Jehovových je pro mě myšlenkový skok, kterému moc nerozumím. Stejně jako se dva lidé zamilují a teprve potom svůj vztah vyjádří nějakou organizovanou formou legálního manželství, právě tak Bůh touží především po člověku samotném a teprve potom ho nějak spojuje s církví. Ta svou služebnou rolí tomuto vztahu pomáhá a vytváří pro něj živné prostředí.

Tam, kde bude církev chápána jako organizace, bude zřejmě docházet k vytváření dusivého prostředí a ke kontrole. Taková situace již nemá daleko k ovládání a manipulaci. Dosazené autority činí rozhodnutí v osobních životech svých spoluvěřících a řídí to, co by si ve víře měli rozhodovat sami. Takový stav není bohužel ničím jiným než panováním nad vírou druhých. (2. Kor. 1:24) V takovém prostředí bude zřejmě docházet k zdánlivě pozitivnímu zdůrazňování horizontálních vztahů, ale na úkor osobní odpovědnosti jednotlivých věřících vůči Bohu. A nyní si vypůjčím k nepřímé citaci slova jednoho svého přítele a bratra: V organizaci jsou lidé důležití a méně důležití. V organismu je však každý orgán nezastupitelný a má své místo. V organizacích jde o práva a povinnosti jednotlivých lidí a tím je do značné míry vyjadřován nebo určován jejich vzájemný vztah. V organismu jsou na sobě všichni vzájemně závislí a spojeni příkazem Kristovy lásky. Když v organizaci selže člověk, je ihned nahrazen druhým.

Když v organismu onemocní orgán, musí být uzdraven. Odumře-li, musí narůst nový. Organismus je zranitelnější než organizace. Organizace se dá kdykoli zrušit. Organismus se dá jen zabít. V organizaci jde o výkony a schopnosti. V organismu jde o život - o Kristův život v jeho ctitelích a život pro věčnost. Když z organismu vyprchá život, nedá se již nic dělat. Když se vytratí život z organizace, může fungovat ještě dlouhá léta.

Otázky (a odpovědi)

Milý čtenáři, v této druhé části svého zamyšlení budeš potřebovat čas a také mít po ruce Bibli, abys mohl sám o uvedených bodech přemýšlet. Nabízím zde totiž jistý blok otázek, na které neuvádím bezprostředně odpovědi. Vede mě k tomu touha, aby nikdo nevyměnil své myšlení tak rychle, jako náplň v propisce a psal dál. Snad jen vážnou radu na úvod. Půjde-li to, zkus při čtení Božího slova zapomenout na vše, co jsi zvyklý v něm vidět a vnímat a požádej Autora a Otce, aby tě vedl tak živě a nově, jak po Něm toužíš.

• Došel by ke stejnému výkladu Matouše 24:42-51 ten, kdo nikdy neslyšel o svědcích a přitom si upřímně četl Písmo?
• Mluvil Ježíš někdy o tom, že Ho bude na zemi někdo zastupovat?
• Mluvil Ježíš někdy o tom, že bude mít na zemi jediného interpreta své vůle a všichni věřící se mu budou muset podřídit?
• Kdyby měl onen zástupce autoritu Boha na Zemi, nepatřilo by učení na tento námět mezi základní nauky Písma?
• Dá se očekávat, že tak vážná věc by byla zašifrována do jednoho krátkého Ježíšova podobenství?
• Kolik místa, pozornosti a času by bylo věnováno takovému námětu?
• Jak by zřejmě Ježíš uvedl takové proroctví?
• Čteš-li Matouše 24:42-51 pozorně, působí text dojmem proroctví nebo podobenství?
• Proč není autorita tzv. věrného a rozvážného otroka podporována paralelní zprávou u Lukáše 12:35-48?
• Podporuje tento text zmíněnou nauku nebo ji totálně boří?
• Jestliže sami svědkové do roku 1927 oficiálně věřili, že věrný a rozvážný otrok je pastor Russel, koho našel Ježíš při své inspekci Země v roce 1914 či 1918 jako věrného a rozvážného otroka?
• Kdo změnil toto podstatné učení a jak je to možné?
• Ježíš často mluvil o tom, že ze země odejde, mluvil stejně často o tom, že někdo přijde místo Něj?
• Jakou roli by měl ten, kdo přijde místo Něj mít a co by od Něj měli křestané očekávat?

Co vyplývá z následujících textů?

Jan 14:16,17: "Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude."

Jan 14:25,26: "Toto pravím vám, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl."

Jan 15:26: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví."

Jan 16:7,8: "Říkám vám pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu- li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud."

Jan 16:13,14: "Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne."

Jana 2:20,27: "Vy však máte pomazání od Svatého a znáte všechno. Ale pomazání, které jste od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil. Jeho pomazání vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež. Jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm."

1.Kor. 2:10: "Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha."

Řím. 5:5: "Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán."

Budeš-li číst knihu Skutků, dá se říci, že Ježíš splnil svá zaslíbení tak, jak je zachycují výše zmíněné verše? Dokážeš říci, kdo nejčastěji určoval plány apoštolů a směřoval jejich kroky? Jsi-li křesťanem, kdo ve skutečnosti vede a řídí tvůj život?

Ondřej Novotný

Původně vyšlo v časopise Setkávání 2/97.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).