V čem spočívá věčný život? (Jan 17:3)

"Kdo má Syna, má život" (1.Jana 5:12).Vstup do vztahu, který bude tvou jistotou. "V tom je život věčný, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista."

Překládat z jiného jazyka, a natož překládat Písma z takových jazyků jako je starověká hebrejština a řečtina, je rozhodně nesnadný úkol. V určitém smyslu lze prohlásit, že každý překlad Bible je vlastně již jejím výkladem. A každý takový "překlad" bude více či méně přijímaný a uznávaný, mimo jiné, do té míry, do jaké se překladateli či překladatelům podařilo potlačit vlastní pochopení Písma a tak svým překladem nabízet jisté "předporozumění" biblického textu. Překladatelé Nového světa se nejen nesnažili takovému pokušení odolat, ale zcela záměrně vkládají do biblického textu své chápání a vidění věcí a na mnoha místech text přibrušují kompaktnímu učení Strážné věže. Tomuto namnoze smutnému i zajímavému srovnání se budeme v budoucnu věnovat jistě více. Dnes bude předmětem zkoumání verš, který je klíčový v přístupu SJ k Písmu i k lidem, které svým kázáním oslovují. Je to verš z Jana 17:3, z oddílu, který bývá nazýván "Velekněžská modlitba Páně" a tímto veršem obvykle začíná každá učební pomůcka organizace SV. Tento verš podle překladu NS zní: "To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu."

A podle např. EP tento verši zní:

"A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista."

Po prvním přečtení se může zdát, že rozdílnost a významový dopad obou překladů není příliš velký. Ale i jen slovo či dokonce písmeno může pro smysl nějaké věty hrát podstatnou roli. Troufám si říci, že právě v tomto verši, kde záměna jednoho slovesa (přijímat) a předložky (o), nesehrává jen jakousi čtivější či dekorativní roli, ale vyjadřuje mnohé z toho, jak SJ přistupují k Bibli, k víře a již v tomto verši je nějak "zakopán pes" celé koncepce organizace v pojetí SV. Porozumět tomuto principu nám může pomoci rozkrýt mnohé z jinak nejasných postupů.

Předně, jako první krok můžeme učinit to, že nahlédneme do Meziřádkového překladu království (překlad, kde v jednom sloupci je pokud možno doslovný překlad uvedeného řeckého textu a v sousedním sloupci verze překladu NS). Již toto zjištění může být překvapivé, neboť objevíme, že doslovný text se shoduje s již citovanýn EP, zatímco překlad NS se od řeckého originálu liší.

Ano, podle překladatelů NS má sloveso ginóskein (poznat) význam "přijímat poznání o někom" a předložka "o" (řecky peri) v řecké předloze úplně chybí. Přitom sloveso ginóskein se v Janově evangeliu vyskytuje celkem 10xxxxxx a pouze u Jana 17:3 je překládáno výše uvedeným způsobem! Přirozeně se nabízí otázka, proč právě v tomto místě se překlad slovesa, které má význam "poznávat, vědět", mění ve výklad? (Srovnej např. Jan 16:3 podle NS: "To však budou dělat, protože nepoznali Otce ani mě." Není zde uvedeno, "protože nepřijímali poznání o Otci a o mně".)

Sloveso ginóskein, stejně jako hebrejský ekvivalent pro "poznat" (jadá) neznamená abstraktní vědění, ale skutečně žitý vztah - "učinit zkušenost". Věčný život není v mentálním přitakání zprostředkovanému učení a informacím, není v intelektuální činnosti, kdy objektem mé hloubavé mysli je Bůh, není v duševní aktivitě, při které sbírám fakta a údaje. Je v tom, že vstoupím do živého vztahu, do důvěrného obecenství s Bohem. Na rovině lidské to může být tak, že o nějakém člověku vím či znám tisíc a jednu informaci (kde, kdy a jak se narodil, kolik váží a měří atd.) tak, jako nikdo jiný. Vše může být pravdivé a přesto mezi námi nemusí být vůbec žádný vztah, žádné přátelství. Nebo může být situace (tak to povětšinou prožívám), kdy o svém příteli většinu těchto informací ani nevím, a přesto je přítel, vím jaký je a je mezi námi vztah. Prostě informace samy o sobě vztah a život ani

nedávají ani nezaručují. Svědek v takto přeloženém verši slyší to, že musí studovat, musí přemýšlet, musí se učit, musí shromažďovat fakta a informace o svém Bohu. Proto obvykle většina svědků nabídne při rozhovoru o Bohu jako o námětu poměrně širokou paletu biblických informací, ale při vyjadřování vztahu k Bohu zadrhává či není schopna mnoho co vyjádřit. Dalo by se říci, že v pojetí SV je jakoby hladovému člověku řečeno, že je důležité zkoumat chemické a fyzické složení chleba, spíše než aby se do něj s chutí zakousl. Nebo ještě jinak. Kdyby Adam "přijímal poznání o Evě" (srovnej Gen. 4:1), zřejmě by zůstali bezdětní a jejich vztah by zřejmě nebyl manželstvím.

Tento přístup, kdy pod vedením organizace SV se lze náboženství svědků naučit asi tak, jako zeměpis nebo dějepis, vychází z jednoho chybného předpokladu, který je organizací zastáván. A to: Od Boha mě odděluje nedostatek poznání. Smutnou skutečností je, že propast mezi mnou a svatým Bohem je tvořena hříchem. To co nás odděluje od Boha je hřích! Proto do vztahu k Bohu nevstupuji skrze poznání, ale skrze pokání. A tak skutečně, mohu být v situaci, kdy toho o Bohu hodně vím, ale ve skutečnosti k Němu nic necítím a neprožívám s Ním žádný vztah. Jestliže toto platí o Otci, ke kterému mám podle věrouky svědků otevřenou cestu, o to více to platí pro osobní vztah s Ježíšem, se kterým, opět dáno učením, principiálně ani osobní vztah prožívat nemohu. V této chvíli se nechci dopustit zlehčení ani schématického odsuzování, abych snad řekl, že víra a vztah každého člověka v organizaci je prázdná a teoretická. Protože tím druhým v našem vztahu je Bůh, náš milostivý Otec, Ten, který po nás touží, mohu vydat svědectví o tom, že vztah mnohých svědků k Bohu je i přes systémové a věroučné mantinely velmi silný, hluboký a často jemný.

Na druhou stranu klasický přístup SV plodí ještě jiné ovoce. Znám z vlastní zkušenosti komplexy, strach, stres, sebeodsuzování z toho, jak málo toho vím či jak tomu nerozumím. A to nejen před lidmi, ale i před Bohem. Zde by se daly vyprávět mnohé smutné příběhy starších lidí, kteří již nebyli schopni požadované mentální aktivity a pochopení mnohých složitých konstrukcí v učení SJ, a kteří se snažili "vykupovat" jiným způsobem. A nebo naopak nadýmání, pýcha a pocit nadřazenosti pro své vědění. Daly by se popisovat mnohé trapné a nedůstojné scény, kdy "bohoslužba" (např. studium SV) svědků je redukována na jakousi kolektivní hru, při které se reprodukují názory a myšlenky někoho jiného a přitom se to nazývá "přijímání poznání" či "učení se pravdě".

Snad nejzřejmějším příkladem by bylo vyjádření toho, v čem spočívá jistota svědka. Já sám bych po léta odpovídal tak, že má jistota nebyla odvozena nebo zakotvena ve vztahu, ale v jasnosti, logičnosti, správnosti a rozumnosti učení. Spíše bych tehdy řekl: "Nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, ČEMU jsem uvěřil." (2.Tim. 1:12). Ale apoštol Pavel říká: "Vím, KOMU jsem uvěřil."

Při setkání s oprávněnou kritikou organizace si svědek povzdychne a je naučen si říci: "Ale, KAM bychom šli?". Ale apoštol Petr říká: "PANE, KE KOMU bychom šli?" (Jan 6:68) Když byste se mě tehdy zeptali: Od čeho tě pravda osvobodila ve smyslu Jana 8:32? Odpověděl bych, že od nesprávného učení a falešných představ. Ale vůbec jsem v tom textu neviděl, že Ježíš mluví o vysvobození z hříchu. Je politováníhodné a zcela evidentní, že přístup organizace, tak, jak je zakotven i v překladu výkladu Jana 17:3, posouvá věci jiným směrem. Přesouvá je až na tenký led přístupu, který byl vlastní lidem, o kterých se Ježíš vyjádřil velmi kriticky. "Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život, a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život." (Jan 5:39)

Písmo samo o sobě není cílem ani zdrojem života. Otec si ho však může použít, aby jsi díky němu vstoupil do vztahu k Němu, aby jsi byl, biblicky řečeno, "zrozen z vody" a "z Ducha" (Jan 3:5, Ef. 5:27). Možná o tobě platí to, co bylo řečeno o Timoteovi: "Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše." (2. Tim. 3:15) Pravděpodobně jsi zkoumal svatá Písma a jsi moudrý ke spasení. A možná, že ty naopak chceš přijít ke Kristu a mít život, ale bránil ti v tom a stále brání spíše někdo z vnějšku. Nenech si tuto svobodu vztahu vzít. (Srovnej Jan 9:22) Jen připomenu: "Kdo má Syna, má život" (1.Jana 5:12).Vstup do vztahu, který bude tvou jistotou. "V tom je život věčný, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista."

Ondřej Novotný

Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/97.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).