Vladimír: Dopis starším sboru svědků Jehovových Praha-Radlice

Milí bratři, S.a P.a T., chtěl bych Vám touto cestou sdělit závažnou skutečnost, že nadále již nechci podporovat cíle a zájmy organizace svědků Jehovových a že se nehodlám ve svém životě řídit autoritou věrného a rozvážného otroka.

Mám totiž vážné pochybnosti o tom, že lidé, které vy považujete za věrného a rozvážného otroka, jsou ve svém díle vedeni Božím Duchem, a nemohu tedy přijímat jejich autoritu s čistým svědomím.

I toto prohlášení píšu pro své dobré svědomí před Bohem a též před lidmi, abych snad někoho neklamal tím, že by měl o mém smýšlení falešný názor. Proto též žádám, aby toto mé prohlášení bylo v nezkreslené podobě předloženo celému Vašemu shromáždění a nikdo tak nebyl ohledně mé osoby uváděn v omyl. Prosím Vás též, abyste učinili přítrž různým pomluvám, lžím a polopravdám, které jsou o mně, o mé manželce a některých mých přátelích šířeny ve sborech svědků Jehovových.

Přeji si, aby bylo veřejně známo, že se nezříkám autority Boha a víry v něj. Naopak, v souladu se slovy apoštola Pavla v Římanům 10:9 veřejně prohlašuji, že vyznávám Ježíše Krista jako Pána nad svým životem a jako svého Spasitele. Jsem tedy a hodlám být křesťanem a jsem na to hrdý. Neboť "neníť v žádném jiném spasení, neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, jímž bychom mohli spaseni býti" (Skutky 4:12). Věřím těmto slovům Písma, věřím v inspirovanost a pravdivost celého Písma a právě Písmo činím svrchovanou autoritou nad svým životem. Boží Slovo, Bible, se stala mým každodenním pokrmem. Přináší radost a světlo do mého života a já se o tu radost potřebuji dělit s druhými.

Bezprostředním podnětem pro mé rozhodnutí opustit společenství svědků Jehovových byla skutečnost, že se mé spontánní prožívání a zvěstování živé víry setkalo se silným nepochopením a odporem některých jedinců, pro něž není nejvyšší autoritou Boží Slovo, nýbrž slovo lidské, totiž časopis Strážná věž (viz Skutky 5:29). Já však cítím potřebu prožívat svou víru v ovzduší přijetí, pochopení, tolerance a jednoty. Nechci bojovat proti svědkům, nechci přinášet do jejich sborů nepokoj a napětí. Nebylo by to užitečné ani pro mne, ani pro druhé.

Opouštím tedy společenství svědků Jehovových, činím to však bez hořkosti a nenávisti. Naopak, vážím si toho, že jsem díky svědkům Jehovovým uvěřil v Boha a v Bibli a pochopil, že nikoliv skrze konání dobrých skutků, ale jedině skrze víru v Ježíše Krista mohu získat dobré svědomí před Bohem a být přijat do Boží rodiny. Poznal jsem mezi svědky Jehovovými mnoho kvalitních lidí, z nichž někteří se stali mými přáteli. Chci je ujistit, že zůstávají přáteli i nadále, i když se nejspíš se mnou přestanou stýkat, protože se domnívají, že je to tak správné.

Jsem přesvědčen, že jsem nikdy nebyl Bohu tak blízko jako dnes. Je tomu tak proto, že jsem přijal Pana Ježíše Krista do svého života a on mi dal moc stát se Božím synem tak, jako ji dává každému, kdo věří v jeho jméno (Jan 1:12). Jestliže dává tuto moc každému, kdo věří v jeho jméno, pak ji tedy dává i Vám, kteří čtete tento list.

A v tom je také příslib a naděje do budoucna, že jestliže se nyní s některými z Vás na krátký čas rozcházím, tak se jednou opět sejdeme jako bratři a sestry v Kristu (Efezským 2:13).

Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všechněmi Vámi. Amen (Galatským 2:13).

Vladimír Puš, Praha, 21. 10.1993

Původně vyšlo v publikaci: Ondřej Novotný, Za cizím však nepůjdou, 1995 (uveřejněno s laskavým svolením)

Pro web připravil Jan Janča