"Dva otazníky nad ukřižováním"

Tak se jmenuje článek v časopisu Biblical Archeology Review z dubna 1989. Dva podtituly jsou: Zemřela oběť zadušením? a Udrží hřeby v dlani váhu celého těla?

Autor zavrhuje dřívější teorii ukřižování tak, jak ji formuloval A. A. LeBec v roce 1925 a v širší známost uvedl dr. Piere Barber v r. 1953 s tím, že:

1. Ježíš zemřel zadušením, protože se na kříži nemohl zapřít k nádechu.

2. Hřeby v jeho rukou byly umístěny do zápěstí (Barber a LeBec předpokládali, že dlaně by nemohly nést váhu celého těla).

Nyní se ukazuje, že důkazy nepodporují Barberovu teorii. Lékařským výzkumem tohoto problému se zabýval Frederick T. Zugibe, který je profesorem patologie na Kolumbijské lékařské akademii a zároveň autorem knihy Kříž a rubáš - lékařský odborník zkoumá ukřižování. Zugibe ukazuje, že a) Ježíš nezemřel v důsledku udušení, ale spíše kvůli šoku a traumatizující bolesti. Ukůlovaný člověk, přibitý s rukama nad hlavou (jak zobrazuje Strážná věž) by se udusil během několika málo minut, zatímco ukřižovaný s rukama rozepjatýma na kříži mohl přežívat celé hodiny bez zadušení, b) Na dlani člověka existují dvě místa, ve kterých hřeb unese váhu celého těla a dokonce i mnohem více, což činí zbytečnou teorii o zápěstí.

Také rakouský kardiolog Hermann Moedder experimentoval ve 40. letech se studenty, které pověsil s rukama přímo nad hlavou (tak, jak to najdeme na obrázcích ve Strážné věži). Během několika minut studenti zbledli, objem jejich plic klesl z 5,2 na 1,5 litru, krevní tlak poklesl a puls se zrychlil. Moedder dokládá, že do 6 minut by studenti přestali zcela dýchat, kdyby jim nedovolil odpočinek. Tak by tomu bylo i s Kristem, kdyby byl býval ukůlován tak, jak to tvrdí Strážná věž.

Zugibe zjistil, že když studenti viseli s rukama rozepjatýma v úhlu 60 až 70 stupňů, neměli problémy s dýcháním po celé hodiny. Jelikož Lukáš 23:44 a Matouš 27:45,46 ukazují, že Ježíš visel na kříži asi 3 hodiny, důkazy opět ukazují na smrt na tradičním kříži.

Zugibe využil k experimentu mnoho dobrovolníků, kteří byli ochotni viset na kříži nejrůznějšími způsoby, aniž došlo k fyzickému poškození. K uvazování použil speciálních kožených řemínků. Aby dokázal nosnost dlaní, použil končetiny z čerstvých mrtvol, na které zavěsil závaží.

Jestliže Ježíš nezemřel udušením, co bylo tedy konkrétní příčinou jeho smrti? Předně, Ježíš utrpěl ztrátu krve, jak kvůli krvácení z ran, tak také pro pocení krve v důsledku psychického utrpení. Poté, co byl zatčen, byl zbičován důtkami,do jejichž řemínků byla zapletena kovová těžítka a úlomky kostí. Tím byly traumatizovány svaly a nervy v zádové oblasti. Pravděpodobně následovalo vyčerpání s třasem a možná i záchvaty a bylo ztraceno množství tělní tekutiny. Ještě dříve, než byl přibit na kříž, mohl být Ježíš ve stavu šoku v důsledku bičování a podráždění nervů na lebce trnovou korunou a také kvůli svým pádům při nesení patibula. Konečně byl přibit dlouhými hranatými hřeby skrz obě ruce i nohy. Poškození nervů přinášelo neuvěřitelnou bolest spolu s šokem a ztrátou tekutin. Smrt byla výsledkem extrémního šoku v kombinaci s vyčerpáním, bolestí a ztrátou krve.

Původně vyšlo v časopise Setkávání 2/98.

Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání).