Velikonoce 2010

Petr třikrát oslovil Ježíše, a přitom se ve své nevědomosti dopustil dvou chyb. Nejprve se domníval, že vůbec není třeba, aby mu Ježíš umyl nohy, a potom zase chtěl, aby ho Ježíš umyl celého.

O mytí nohou

(John Stott, Through the Bible Through the Year, s. 232)

Když Ježíš v předvečer své smrti umyl nohy svým apoštolům, stanovil tím jasný příklad pokory při službě druhým. Žádný dobrý skutek, pokorně vykonaný pro druhé, by ve své povaze pro nás neměl být nepřekonatelnou překážkou. (Jan 13:1–11).

Ale Ježíšův příklad a Petrova reakce jsou pro nás i znázorněním procesu naší záchrany.

Petr třikrát oslovil Ježíše, a přitom se ve své nevědomosti dopustil dvou chyb. Nejprve se domníval, že vůbec není třeba, aby mu Ježíš umyl nohy, a potom zase chtěl, aby ho Ježíš umyl celého.

Celou situaci lépe pochopíme, když si přiblížíme prostředí prvního století nl. Předtím, než se někdo odebral na společenskou nebo přátelskou večeři, celý se vykoupal, a čistě oblékl. Cestou, kráčeje bos nebo v jednoduchých sandálech, se ale jeho nohy nevyhnutelně zašpinily. Proto, když přišel na místo setkání, hostitelův otrok mu opět nohy umyl.

Nyní pro nás z Ježíšových odpovědí Petrovi lépe vysvítá, jakým způsobem jsme zachráněni a zachraňováni. K naší záchraně dochází ve dvou oblastech.

Nejprve, když ve víře a v pokání přjmeme Ježíše, jsme jím celí omyti. Teologicky se tato část nazývá „ospravedlnění“ (získáváme před Bohem nové, spravedlivé postavení) nebo „znovuzrození“ (víme, že jsme se narodili znovu, k novému životu). Obojí symbolizujeme křtem. Tato situace je jedinečná, neopakovatelná. – v.10.

Nicméně, na špinavých ulicích světa, ve kterém žijeme, a po kterých musíme denně chodit, a v temných zákoutích našeho srdce a mysli, kam se někdy tak zoufale propadáme, a pak hřešíme, se znovu a znovu znečišťujeme. Pak pociťujeme, že jsme od Boha daleko, jsme špinaví. Jak se vrátit zpátky?

Nepotřebujeme být opět prohlášeni za spravedlivé, protože na základě naší víry a pokání již jsme spravedliví. Nepotřebujeme se znovu narodit, již jsme se znovu narodili. Nepotřebujeme se nechat znovu pokřtít. Již jsme byli pokřtěni.

Ale potřebujeme se umýt, být omyti – získat zpět čistotu, kterou jsme ztratili.

Potřebujeme, aby nám Ježíš, někdy i denně, umýval nohy, a to, že jsme si toho vědomi, ukazujeme naší pravidelnou účastí na bohoslužbě, jejíž součástí je přijímání. – v. 9.

Jakoubkova poznámka

Osobní vyznání hříchu a prosba k Bohu o odpuštění je naprostou nutností. Ale je skutečností, že Ježíš pronáší svá slova o odpuštění při veřejné příležitosti, dokonce při příležitosti vydání svého těla a prolité krve. Z tohoto pohledu se mi zdá být zřejmé, že možnost každodenní účasti na katolické mši – každodenní Pánova večeře, každodenní přijímání, každodenní příležitost se očistit – nabízí kajícnému hříšníkovi daleko lepší a včasnější návrat k čistému stavu, než v podstatě náhodně zvolené dny v tisících protestantských církví.

Jakoubek