Co je duše? Moje tajemství - moje síla. (autor: Anselm Grün)

Tak tajemná a přitom tak životodárná, je cesta člověka k jeho vlastní duši. Uvědomuji si však, že každý máme tu svou. Nelze  dát druhému vše, co vlastním ve svém nitru. A tak alespoň něco....Následují výpisky z knihy Co je duše? Texty od Anselma Grüna a Wunibalda Müllera (psáno kurzívou), moje komentáře a úvahy s modrým formátem.

 Úvodní kapitola přináší myšlenku, že Duše je osobnostní a existenční střed. Jde o jádro naší osoby. Je to něco živoucího mimo nás a přitom je to nerozlučně spajto s námi a tvoří spolu s naším tělem jeden celek. Se svojí duší můžeme komunikovat (žalm42,6), tehdy když zanecháváme toho, co nás od ní odděluje (přílišná soustředěnost na vnější stránku života).

 Anselm Grün : str.11 C.G.Jung říká o duši: Duše jako odraz světa a člověka je tak rozmanitá, že ji můžeme pozorovat a posuzovat z nekonečného množství stran.

Řecký výraz pro duši |Psýché| může naznačovat též motýla, ale souvisí také s výrazem vdechnout, dýchat...Latinské označení anima, pochází ze slova vítr.

Wunibald Müller : str 12 : jsme částí kolektivní paměti, ke které se všichni obracíme. Nevědomě jsme spojeni se všemi ostatními, píše Mathew Fox ....C.G Jung píše: Naše vědomí duši neobsáhne.

str 13 žalm 63,21 Pane můj Bože po tobě žízní celá má duše.

Anselm Grün : str.11 Duše znamená pro starý zákon dech života..hebr. slovo néfeš původně označuje hluboký otvor, jícen, hrdlo, chřtán a SZ jej spojuje s touhou , žádostivostí...v každém jazyce zůstává v souvisloti s pojetím duše nějaká nepřesnost. Pojem duše nelze jasně definovat...

Wunibald Müller : str 12 Mistr Eckhart káže o duši : K tomu abychom věděli co je duše, je zapotřebí nadpřirozeného poznání. str.17 Chci-li žít uvědoměle a intenzivně, jsem toho schopený pouze tenkrát, když budu žít ze své hloubky..Duše v sobě skrývá tajemství každého z nás.

Anselm Grün : str.20-52 Duše si znovu a znovu bere slovo, ale my jsme často hluší. Duši nenasloucháme .Když jí přeslechneme, nedá si to líbit. Nechá na člověka dopadnout jakékoliv břímě, aby na sebe strhnula pozornost. Duše nás napomíná, abychom se nerozplynuly v rutině. Duše mne však může klamat a proto svědomí s duší úzce souvisí.

II.

Znovu se setkávám s tím, jak zjednodušeně se dá dívat na složitost stvoření člověka. A vůbec se nebudu divit těm, kteří jsou chudí tím, že ve své mysli mají jenom lidské definice významů slov v  Písmu a neznají  a nebo nedůvěřují učiteli, kterého nám všem Kristus poslal, totiž  Duchu Božímu. Mému myšlení je přijatelnější složitost, nevybarvenost, mlhavost toho, co se můžeme dozvědět z působení Ducha svatého, vidět jenom jako v matném zrcadle, protože pak mám větší vnitřní jistotu, že mne žádný člověk či společnství neoklame svými černobílými a zdánlivě jasnými definicemi a slovy pojatými pouze do jeho, soukromé logiky. Duše je víc než život, je víc než součást těla v podobě vnitřního člověka. Duše je souvislost se vším kolem nás, s vesmírem života a především se samotným Duchem Božím, jež v nás přebývá, s anděli jež střeží naši duši.

Anselm Grün :Duše se nevztahuje jenom k tělu, ale i k ostatním lidem a naposledy k Bohu.

Jádro naší osobnosti nemůže být zničeno. Já jako osoba nemohu vypadnout z náruče Boží lásky. Láska je silnější nežli smrt. (1.kor2,9)

Anselm Grün : str.44 Protestanté se postavili proti zrovnoprávnění Platonského názoru o praexistenci duše s biblickou myšlenkou o vzkříšení z mrtvých. Ve smrti podle nich umírá také duše. Bůh pak na konci času člověka ze smrti probudí. Tento výklad vedl k tomu, že člověk odsunul stranou všechny představy o smrti a o svém vztahu po ní, o věčném životě v Bohu. To vedlo mnoho lidí k hledání představ o Bohu v jiných náboženstvích (např. reinkarnace)...Starý zákon nezná řecké učení o nesmrtelnosti duše, ale vytušíme v něm víru v to, že duše spravedlivého je v Božích rukou a je Bohem zachována i po smrti těla.: lidská nesmrtelnost nezáleží v lidské přirozenosti, nýbrž v Boží věrnosti člověku. (str 80 začali slovo psýché překládat slovem "život", ze strachu před nesmrtelností duše)

III.

Jak to mám vysvětlit rozumu? Jak mám popsat co cítím ? Jak se mám vznešeně vyjádřit o chvílích, když Duch Boží prozařuje mne samotného, odděluje mne od vnějškovosti věcí a vede mne ke světlu? Jak mám vyjádřit svoji touhu po Bohu?

Anselm Grün : str.44-70 Duše je symbolem lidské touhy po Bohu (6alm 42,3) Duše nás spojuje s Bohem. (1.P1,9 a 2,25 a 3,19). ...Člověk má být ve svém nitru takový, jako ho Bůh zamýšlel, jako někdo kdo má otevřené srdce pro Boha.Potřebujeme Krista , který vede naší duši na zelené pastviny.

Kdo žije bez vztahu ke své duši, ten nenachází přístup k sobě a ke svému vnitřnímu domu. Žije mimo sebe a vedle lidí.(Mat10,28)

Mám zkušenost že mnozí lidé unikají své duši tím že se pověsí na nějakého Guru (např. otroka z Brooklynu). namísto aby přijali pozvání od své vlastní duše k navázání vztahus Bohem, napojí se raději na náhražku - člověka, sektu a pod.

Kdo se modlí, ten je ve styku se svojí duší. Duchovní cesta je cestou duše. Vztah modlitby a duše je zpodobněno Ježíšem v příběhu o bezbožném soudci a vdově (Lk 18,2-8) Vdova je symbolem duše, soudce symbolem "Nadjá", Superega, které se nebojí ani Boha. Z vnějšího pohledu nemá vdova šanci, ale její vytrvalá modliotba jí zjedná vítězství. V modlitbě se naše duše napřimuje.

Mlčení je důležitý způsob, jak přijít do styku se svojí duší. Koupej svou duši v mlčení (Kierkegaard)

Duše je světlem sjednocujícím a osvětlujícím moje vědomí a nevědomí.(Lk11,34)

Když se Bůh dotýká mé duše, má touha po Bohu mne přemáhá, Bůh skrze mojí duši mne osvěcuje.

IV

Kdo plní svoji hlavu definicemi, naukami, ale neplní svoji duši životem v Bohu, ten nezná svoji duši, nesetkává se sní a jeho srdce nemiluje Boha, ale lidi, učitele, organizace. Jeho srdce chřadne, jeho srdce se nerozšiřuje skutečnou láskou, ale jenom skutky, kterými se snaží vykoupit z okovů marnosti a samoty. Takový člověk neoduševňuje své okolí, ale šíří kolem sebe negativní atmosféru bezmoci.

Anselm Grün : str.71 Cesta do vlastní duše, cesta k mému pravému já, je cestou ke svobodě, cestou k vděčnosti. V duši odkrývám, co všechno mi Bůh daroval.(Mk8,35-37) Duše je vzácná perla kvůli které bychom měli všechno prodat. V duši se nachází pravý poklad. Jen ti kdo všechno opustí se setkají se svojí duší.

Velmi mi pomáhá, když mám v neděli čas pro sebe a prostě naslouchám svému nitru...Moje duše se upokojuje. Když si přiznávám svoji bezmocnost, když si jí uvědomím, uprostřed bezmoci se stávám zcela klidný. V tomto okamžiku přebírá veslo má duše.

Duše je nositelkou života, je nositelkou mého Já.

Duše však není jenom ve mně. Nachází se rovněž mezi mnou a druhým člověkem. Duše dvou lidí se mohou vnitřně sblížit.

O svoji duši se musíme starat. Živit ji vzpomínkami na to co pro nás Bůh udělal, čím nás obdaroval.

Duše potřebuje životní sílu. Izraelité jí nazývali "barach", což lze přeložit jako požehnání.

V kantátách Johana Sebastiána Bacha často zpívají Kristus a duše v duetu. (Duše: "ach Ježíši, můj pokoji, mé světlo, kde zůstáváš". Ježíš: " O duše viz! já jsem u tebe.")

Láska chceli být opravdou láskou, potřebuje být spojena s duší.