Šalamoun a odpadnutí od Boha (Baruch ha-Šem Rabi Ya‘acov Farber )(přeložil Martin Cibulka)
Vložil/a Návštěvník, St, 08/11/2010 - 06:08
Bohatství :
Devarim (Deuteronomium) {17:15} pak nad sebou ustanov jen takového krále, jehož si vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ustanovíš nad sebou krále ze svých bratří; cizince, jenž by nebyl tvým bratrem, si dosadit nesmíš. {17:16} Ať ale nemá mnoho koní, aby neposílal lid zpátky do Egypta pro další koně. Hospodin vám přece řekl: "Touto cestou se už nikdy nevrátíte." {17:17} Ať nemá mnoho žen, aby snad jeho srdce nezabloudilo. Také ať nemá příliš mnoho zlata a stříbra. (Překlad 21. století)
Když jsem četl tento úryvek, nemohl jsem si pomoct, ale pořád mi vyvstávaly myšlenky na krále Šeloma (Šalomouna). Jestliže totiž to, co je výše napsáno, mělo platit jako předepsaná míra pro způsob života krále v Jisra’eli, pak v tomto případě ŠELOMO (Šalomoun) dělal všechno úplně špatně! Nejen že král Šelomo hromadil koně z MICRAJIM (Egypta), ale také neúměrně zvětšoval počet svých manželek a shromažďoval nesčetné množství zlata a stříbra.
Melachim Alef (1. Královská) {10:21} Také všechny nádoby na pití měl král Šalomoun zlaté a stejně tak všechno vybavení Paláce libanonského lesa bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra - to nebylo v Šalomounových dobách vůbec považováno za cenné. … {10:27} Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků v podhůří. (Překlad 21. století)
Na první pohled je tedy zřejmé, že Šelomo začal dělat věci tak, jak to nebylo správné. Daleko podivnější na tom všem je ale to, že to obrovské bohatství mu slíbil samotný HA-ŠEM (doslova „to Jméno“, Hospodin). Co si o tom tedy vlastně máme myslet, když na jednu stranu král neměl hromadit obrovské bohatství, ale na druhou stranu to byl samotný ha-Šem, kdo slíbil Šelomovi obrovské bohatství?
Divrej ha-Jamim Bet (2. Letopisů) {1:11} Bůh Šalomounovi řekl: "Protože jsi chtěl právě toto - nežádal jsi poklady, slávu ani smrt svých nepřátel, ba ani dlouhý život sis nežádal, ale chtěl jsi moudrost a poznání, abys dokázal spravovat můj lid, nad nímž jsem tě učinil králem - {1:12} proto tu moudrost i poznání dostaneš. K tomu ti přidám bohatství, poklady a slávu, takže ti nebude rovného mezi králi v minulosti ani v budoucnu." (Překlad 21. století)
Jak víme, bohatství sehrálo v životě Šeloma podstatnou roli v jeho konečném selhání. Bez bohatství a života v přepychu by jistě Šeloma ani nenapadlo, aby si pořizoval velké množství koní z Micrajim, a stejně tak by zřejmě nepojal několik stovek žen za své manželky včetně cizinek, které ho nakonec svedly k účasti na modloslužbě. Znamená to tedy, že ha-Šem byl přímo zodpovědný za Šelomovo odpadnutí od Boží milosti? Byl to Bůh, kdo ho přivedl až k jeho pádu?
Mišlej (Přísloví) {26:1} Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest. (Překlad 21. století)
Král Šelomo určitě nebyl žádný blázen. Jak víme ze slov žalmisty, bláznem je totiž ten, kdo popírá, že by Bůh byl (Tehilim [Žalmy] 14:1). Šelomo dobře věděl, že Bůh je, přesto se ale na sklonku života jako blázen zachoval, když se připojil ke svým ženám v uctívání nepravých bohů. I když Bůh Šelomovi slíbil bohatství, přesto mu nikdy nedal svolení k tomu, aby s tím bohatstvím začal zacházet nesprávně. Proto, když Šelomo začal hromadit koně a manželky, bylo to jen proto, že si to umínil on sám. Odpovědnost za Šelomovo selhání tedy spočívá pouze a cele na jeho vlastních bedrech a už vůbec se nedá říct, že by ho k selhání přivedl ha-Šem nebo že by ho ha-Šem dokonce pokoušel.
Ja‘akov (Jakub) {1:13} Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. {1:14} Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. {1:15} Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt. (Překlad 21. století)
Takže ha-Šem jednoznačně nebyl tím, kdo by Šeloma přivedl k odpadnutí od své milosti. Naopak! Byl to Šelomův vlastní chtíč! Když Šelomo nežádal o bohatství, ale o moudrost a poznání, ha-Šem mu vyhověl a k tomu přidal navíc bohatství a slávu. Vždyť bohatství a sláva v rukou někoho, kdo má moudrost a poznání, by mělo být něco naprosto zvládnutelného. Žel, i když byl Šelomo velmi moudrý a oplýval poznáním, přesto se mu bohatství a sláva staly osudnými.
Myslím si, že tohle je pro nás všechny dobrá škola, z níž bychom se měli umět poučit. Mnoho z nás již možná uvažovalo nad tím, kolik dobra bychom mohli vykonat, kdybychom měli víc peněz. Nicméně poučme se raději ze života Šeloma, nejmoudřejšího člověka, který kdy žil. Ponaučení je totiž takové, že moc, bohatství a sláva v rukou člověka – dokonce i toho, kdo má neobyčejnou moudrost a poznání – může člověka zkazit! Učme se raději od jiného Krále – Ješuy (Ježíše) – který nám řekl toto:
Matitjahu (Matouš) {8:20} … "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." … {11:29} Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. (Překlad 21. století)
Baruch ha-Šem
Rabi Ya‘acov Farber
Zdroj:
http://www.cmy.on.ca/Teaching/D'var/5770/Devarim/Shoftim/English.htm
Přeložil (translated by): Vítězslav Cibulka, cvitezslav@seznam.cz
Výraz ŠOFETIM (שֹׁפְטִים) je první slovo v hebrejském záznamu stejnojmenné paraši (oddílu čtení z Tóry), které je v podstatě slovesem s koncovkou pro množné číslo podstatných jmen. V tomto tvaru toto sloveso, jehož základ tvoří kořen Š-F-T (שׁפט, psáno zprava doleva hebrejskými písmeny „šin“, „fe“ a „tet“), slouží jako označení soudců neboli těch, kdo jsou pověřeni „soudit, rozsoudit, vynést rozsudek, prosadit právo, dopomoci k právu“ (PÍPAL, B. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8 [str. 172]).Takováto úloha přináležela králům a vůdcům lidu Jisra’ele (Izraele).
Na úvodní stránce týdeníku Šavua tov č. 96/5768 (viz http://www.olam.cz/aktuality/sidry/5768/devarim/softim.pdf), jenž vydával Olam – Společnost Judaica Holešov, nacházíme ohledně ŠOFETIM („soudců“) toto vysvětlení:
„Soudcové mají být čestní, poctiví a neovlivnitelní. Tóra poučuje soudce, aby nestranili žalobci ani obžalovanému a nevzali úplatek. Zakazuje se úplatek v jakékoli formě a jakkoli nepatrný, a i kdyby byl dán proto, aby soudce rozhodl podle práva. Soud musí být naprosto objektivní a mimo veškeré ovlivňování. Toto bylo důvodem, proč se v minulosti mnoho rabínů vzdalo účasti na případu, jestliže od jedné ze stran něco přijali, byť neúmyslně. Je znám případ poslíčka, který den před svým slyšením doručil jednomu ze soudců potraviny. Soudce se z jeho případu omluvil.
Tóra říká, že každá komunita, která má více než 120 osob, musí ustanovit soud – sanhedrin katan, který tvoří 23 soudců – šoftim. Tito soudcové byli obeznalí ve všech oblastech halachy a byli způsobilí soudit i hrdelní činy. Každá komunita musela mít také šoarim, kteří prováděli rozhodnutí soudu.“
Hebrejské slovo SANHEDRIN (ןירדהנס) je odvozeno z řeckého slova SYNEDRION (συνέδριον), jež má tyto významy: „zasedání, shromáždění, společná rada (sněm), spolek, radnice“ (PRACH, V. Řecko-český slovník. Praha: Scriptum, 1993. ISBN 80-85528-22-3[str. 498]). Výraz KATAN (קָטָן) může mít podle Blahoslava Pípala tyto významy: „malý, mladší, nejmladší, nepatrný, nehodný, nejmenší“ [str. 143]. Ve vazbě k slovu SANHEDRIN označuje slovo KATAN židovský Nižší soud oproti židovskému Nejvyššímu soudu, jenž působil na izraelském území „za římského panství od sklonku druhého období Chrámu až do 5. stol. obč. l.“ (NEWMAN, J., SIVAN, G. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4 [str. 166]).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
