Co je to ta pravda - dopis

Od mládí jsem byl vychováván jako svědek Jehovův. Své víře jsem plně důvěřoval. Za uplynulou dobu jsem poznal mnoho bratrů a sester. Zažil jsem hezké vztahy i situace, kdy jsem si uvědomil, že nejlépe se cítím s bratry i sestrami, kteří jsou ve své víře prostí a upřímní.

Věrného a rozvážného otroka (VRO), reprezentovaného nyní vedoucím sborem v Brooklynu, lidmi, jejichž počet se pohybuje kolem dvanácti, jsem považoval za přirozeného biblického představitele jediné pravé a pravdivé církve na zemi. Vše, co nám VRO předkládal, jsem bral jako od našeho Stvořitele. Přitom jsem jej nebral jako klíčovou „osobu“ pro můj přímý vztah k Bohu a Ježíši Kristu. Bral jsem jej jako pomocníka, abych správně sloužil Bohu.

Někdy jsem měl pochybnosti o podrobnostech výkladu určitých předobrazů, ale nebyly pro mě a mou víru podstatné. Věřil jsem, že to podstatné je pravda (soubor nauk, jak má křesťan žít podle výkladu VRO), která se dokáže obhájit proti lži a pomluvám. Věřil jsem, že jsme jedinou organizací křesťanů, která dokázala vyřešit takové záležitosti jako problém rasismu a neutrality ve válkách. Vždy jsem si vážil takových vlastností jako je láska a spravedlnost.

Naše organizace nás učila, abychom vyzývali lidi, se kterými o Bibli hovoříme, aby prozkoumali své dosavadní náboženství a porovnali jej se skutky, které činí, a slovy, jež hlásají. A tak celkem jasně vidíme nedostatky a špatné věci, které se ve jménu víry v různých náboženstvích děly.

Musím přiznat, že ve svém vlastním náboženství jsem plnou historickou pravdu dlouho nezkoumal a nepoznával. Žijeme totiž současnou pravdou, která se v současnosti nesmí zpochybňovat, a tak nemáme ani zkoumat naši starou literaturu a jiné prameny, které by nám naši historii přiblížily. Dnes vím, proč tomu tak je, protože mnohé věci byly pro mě velkým překvapením.

Zvlášť na mě zapůsobila historie nauky o krvi, kterou podle mě dostupných informací vyznávají v podobě výkladu od VRO pouze svědkové Jehovovi. Poznal jsem, že například ve výkladu povolených krevních sér a derivátů se u téhož druhu změnil názor několikrát zcela protichůdně. Tedy o 180 stupňů. Bylo to v letech 1954, 1958, 1963, 1964, 1975 a 1978. Když jsem si uvědomil, že by v době zákazu přijímání například protisrážlivého faktoru VIII a IX mohlo moje dítě zemřít jako hemofilik, ale jen za několik let by totéž dítě bylo mohlo tento derivát přijmout a žít dále, přičemž se takové změny ve výkladu několikrát opakovaly, uvědomil jsem si, že momentální výklad ohledně přijímání a nepřijímání derivátů krve nepochází od Boha, ale že je výsledkem naprosto omylného lidského výkladu, který je nám ale předkládán jako názor našeho Stvořitele. Smrt někoho z našich blízkých, stres z problémů kolem otázky krve je těžkým břemenem, které přímo ovlivňuje život našich nejbližších. Je to zbytečná oběť, kterou nevyžaduje Bůh Jehova, ale lidé – VRO. Pro mě jsou blízcí všichni bratři a sestry na světě. Tyto skutečnosti by tedy měli vědět, aby se sami podle vlastního svědomí rozhodli, jak v této záležitosti reagovat. Aby měli všechny informace, aby si v budoucnu nevyčítali, že ztratili někoho blízkého, který mohl dále žít a společně se radovat v lásce.

Odhaduje se, že v souvislosti s naukou o krvi ročně zemře až 1000 svědků Jehovových; dětí, dospělých, babiček a dědečků. I kdyby to byli dva lidé za rok, je to pro mé svědomí příliš. Já nemohu nečinně čekat, až se za několik let dozvím o změně, že už to má být jen ryze otázka svědomí, bez postihu vyloučením.

Naši bratři a sestry by měli vědět, že gamaglobulin, albumin, i faktory VIII a IX se vyrábí z krve, která by měla být podle výkladu VRO vylita na zem. Že se vyrábí z krve dárců a že krve na výrobu těchto derivátů není zanedbatelné množství, ale právě naopak. Měli by vědět, jak trvanlivé byly výklady v otázce krve. Měli by vědět, že bratr Russel chápal pokyn ve Skutcích 15. kapitole jako dočasné opatření, aby se zachoval klid mezi Židy a pohany. Že zdržovat se něčeho nemusí 100 procentně znamenat, že se to nesmí; viz jiné texty Písma ohledně zdržování se něčeho. Měli by vědět, že převod krve se provádí z jednoho živého tvora do jiného živého tvora. Když Bible mluví o vylití krve na zem, píše jen o krvi z tvora zabitého, neživého. Požívání krve není totéž co transfuze krve. Žíly a tepny nespotřebovávají krev jako potravu. Jde o transplantovaný orgán v tekutém stavu. Měli by vědět, že povolená transplantace ledviny znamená pro příjemce daleko větší množství přijatých bílých krvinek než množství přijatých bílých krvinek v krevní transfuzi, což je podle organizace zakázáno. Nezpochybňuji, že příjem krve nebo jejich derivátů je spojen se zdravotním rizikem. Na druhé straně jsou situace, kdy krevní náhražky nenahradí krev nebo její části, které jsou v současnosti organizací zakázány. A je to jediná možnost léčby nebo záchrany života (nehoda, některé druhy léčby). Neměli by být nuceni znásilňovat své svědomí, podobně jako kdysi v otázce civilní služby.

Jestliže jsem se snažil žít skutečně podle toho, v co jsem věřil, pak nemohu pokrytecky říkat něco jiného než to, co jsem nyní poznal a zavírat před tím oči. Je to pro mě podobné, jako kdybych žil v Německu ve 40. letech minulého století a nechtěl bych vidět, kam se poděli mí sousedé Židé. Hlavně, že jako národ jsme jednotní, vždyť náš vůdce ví, co je správné. Máme svou vlastní odpovědnost před Bohem. Jak obstojíme s reakcí: „Vždyť tak nás to učil VRO.“ Bratři se ptali, proč nechodím tak často na shromáždění. Ztratil jsem důvěru ve vedení VRO jako nástroje od našeho Stvořitele. Samozřejmě se nejedná o jedinou záležitost (krev), ale o celou řada dalších skutečností, které jsem prozkoumal. Neumím žít napůl jako svědek Jehovův a zároveň vědět, že řadu věcí dělám, přestože nejsem přesvědčen, že je to tak správně. Upřímně jsem řekl, co si myslím a proč si to myslím. Protože jsem byl 1. 6. 2010 vyzván dostavit se k právnímu výbor, vidím, že není jiné cesta než ta, kterou nyní volím. Na právním výboru bych byl vyloučen, protože skutečnosti, které znám, nechcete prozkoumat, zpochybňujete je bez zkoumání a VRO vám nedává jinou volbu. Na právní výbor nemám již sil, protože by to bylo totéž jako v minulých rozhovorech. Odmítl jsem 100% důvěru v roli VRO jako zprostředkovatele své víry k Bohu. Podobně jako v minulosti odmítli někteří lidé autoritu papeže, který si vybral ke své moci jiný text v Bibli. Nechci být spoluviníkem na navádění k sebevraždě v otázce krve, protože si to Bůh přeje (100% výklad VRO).

Mám vás všechny rád, přeji vám vše nejlepší v životě. Opustit jsem vás nechtěl, ale byl jsem k tomu organizačním systémem donucen. Svoboda svědomí a názoru nemá v naší organizaci místo. Jednota je důležitější.

Tímto prosím berte tedy na vědomí, že opouštím organizaci Svědků Jehovových. Zároveň bych vás chtěl požádat, abyste členy mé rodiny nenutili k rozhovorům, pokud by o to sami nestáli. Děkuji vám.

Omlouvám se, pokud jsem se vás tímto dopisem dotkl. Cítil jsem potřebu se takto vyjádřit. Doufám, že to pochopíte. Můj celý život byl spjat s mou vírou a není to pro mě lehké rozhodnutí.

S pozdravem

Jiří Janouškovec

Buštěhrad, 2. 6. 2010

PS: Přikládám výpis z historie v otázce krve.

---

Krev v raném křesťanství

Společnost Strážná věž učí, že se křesťané musí zdržovat krve, a že raný křesťanský sbor chápal tuto věc jako všeobecné pravidlo. Pokud uvážíme, že Řecká písma (Nový Zákon) nikde nic takového neříkají, pouze na několika místech se hovoří o jedení krve v kontextu, aby nebyli uraženi Židé, pak nemá toto tvrzení skutečný podklad.

Společnost Strážná věž shledává užitečným odvolávat se v této věci na rané křesťanské pisatele. Je to poněkud překvapující, protože zároveň vyučuje o velkém odpadnutí od pravdy, které se objevilo po smrti apoštola Jana a většinou odmítá věřit slovům „Církevních otců“ jako autoritě v jiných otázkách. Nadto, jestliže zkoumáme spisy těchto pisatelů, zjišťujeme, že s nimi lze těžko souhlasit v mnoha otázkách, a to dokonce i v základních naukách. Je to obzvláště pozoruhodné pro svědky, kteří na ně jindy mnohokrát útočí v pojednáních o „nejsvětější trojici“ a odvolávají se na tyto spisy jako na historický důkaz pro své stanovisko.

Je nezpochybnitelné, že tito „Církevní otcové“ se dobře shodují pouze v nauce o původu Krista. Je známo, že jinak jsou jejich názory rozdílné. Počínaje Ariem, který zastával velmi podobná stanoviska jako společnost Strážná věž, až po Athanasia, který dal počátek nauce o trojici. Odvolávat se na tyto muže jako autoritu v otázce krve není příliš korektní, jestliže je zároveň společnost Strážná věž považuje za část odpadlého křesťanstva. Nicméně lze souhlasit s tím, že jejich spisy nám pomáhají porozumět, jak ranní křesťané chápali některé Biblické texty.

Uvažujme o některých ranných křesťanských rukopisech, na které se Společnost Strážná věž odvolává:

„A když po více než stu letech, v roce 177 n. l., náboženští nepřátelé v Lyonu (nyní ve Francii) falešně obvinili křesťany z toho, že jedí děti, jedna žena jménem Biblias řekla: "Jak mohou takoví lidé jíst děti, když nesmějí ani požít krev nerozumných zvířat?“ -The Ecclesiastical History, by Eusebius, V, I, 26., (Eusebius, Církevní dějiny, Kniha V, 2.kap., str. 85).

První křesťané nejedli žádný druh krve. Tertullianus (asi 155 – po 220 n. l.) ve svém díle Apologeticum (IX, 13, 14) ukazuje: „Zastyďte se ve své zaslepenosti před křesťany! My nepožíváme k hostinám ani trochu krve. Proto se zdržujeme i masa zardoušených zvířat, abychom se neposkvrnili ani krví, která zůstala v jejich vnitřnostech. Abyste ku příkladu mučili křesťany, dáváte jim jíst střeva plněná krví, třebaže víte, že to nemají dovoleno. Pak je z toho chcete obviňovat.“

Římský právník Municius Felix, který žil asi do roku 250 n. l., poukázal na totéž, když napsal: „Ale nám není dovoleno viděti zabíjení člověka ani o něm slyšeti a lidské krve se tak varujeme, že dokonce nemáme ani krev zvířat k snědku určených mezi svými pokrmy.“ (Octavius, XXX, 6)" (Insight on the Scriptures, 1988, vol. 1, p.346, ang., Hlubší pochopení Písma, svazek 1, str. 1044–1046, Krev)

Otázka krve nebyla ústředním bodem víry raných křesťanů. Nenalézáme ji vyjádřenou v žádném z článků víry. Několik odkazů uváděných společností Strážná věž spíše dokumentuje tehdy obecně známý zvyk nejíst krev. Tento zvyk byl používán jako argument proti velmi rozšířenému lživému nařčení, že křesťané pijí krev dětí. Tento oblíbený mýtus nepřátel mladé církve pravděpodobně vznikl na podkladě obřadu Eucharistie nebo-li Památné slavnosti.

V brožuře Svědkové Jehovovi a otázka krve(1977) byly použity stejné odkazy jako v knize Hlubší pochopení Písma. V poznámce pod čarou na straně 10 jsou vyjmenovány odkazy, které vypadají jako záplava dalších důkazů:

„Další stanoviska (z 2. a 3. století), která podporují takové uplatnění Skutků apoštolských 15:28,29, nalezneme v následujících dílech: Origenes Proti Celsovi, VIII, 29, 30, a Komentář k Matoušovi XI, 12, ; Klementův Vychovatel II, 7, a Stromata IV, 15; Klementiny; Homilie VII, 4, 8; Justin Mučedník Dialog XXXIV; Cyprian Traktáty, Quriniovi XII, 119; Učení dvanácti Apoštolů VI; Apoštolské konstituce VI, 12; Lucián, O smrti Peregrinově 16.“

Společnost Strážná věž se však nezmiňuje o skutečnosti, že v prvních stoletích text knihy Skutků existoval v mnoha různých verzích. Některým opisovačům se zdál závěr apoštolského koncilu podivný, a proto text změnili, aby vypadal přijatelněji. V takzvaných Západních textech potom apoštolé docházejí k poněkud jinému závěru:

„(b) Západní texty vypouštějí ´co je zardoušené´ a přidávají negativní formu Zlatého pravidla ve verši 15:20 a 29 … Ohledně (b) je zřejmé, že trojitý zákaz … se vztahuje k mravním příkazům, aby se zdržovali modlářství, (mravní) nečistoty a prolévání krve (nebo-li vraždy), které jsou tak přidány k negativní formě Zlatého pravidla.“ (1)

Západní texty byly používány významným počtem raných křesťanských pisatelů a tyto texty vždy nahrazovaly čistě rituální předpisy v původním vylíčení apoštolského koncilu mravními pravidly. Tito pozdější opisovači si již pravděpodobně nebyli jisti pozadím zákazu krve a potýkali se s porozuměním tomuto textu. Pro lepší přijatelnost opravili text na seznam tří mravních zákonů: modlářství, nestoudnost a vražda. Těžko by někdo mohl popřít, že tato pravidla platí pro všechny křesťany. A proto ranní křesťanští pisatelé obhajovali názor, že výnos apoštolského koncilu ještě platí.

Ohledně těchto textů se dozvídáme:

„Ve zbylých rukopisech, které Westcott a Hort oddělili, je takzvaný Západní text nejstarší a nejrozšířenější. …Jeho původ musí být velmi ranný, snad před polovinou druhého století. Marcion, Tatian, Justin, Irenaeus, Hippolytus, Tertullian a Cyprian, ti všichni používali ve větší či menší míře Západní verzi textu.“ (2)

A tak ne nevýznamné množství raných pisatelů, na které se společnost Strážná věž odvolává, používalo tzv. Západní text, který ukazuje, že když apoštolé mluvili o zdržování se krve, měli na mysli vraždu – prolití krve – nikoli jedení krve. Není tedy překvapením, když pak tito pisatelé obhajují, že výnos apoštolského koncilu je ještě stále platný pro křesťany! Společnost Strážná věž překroutila skutečnost, když se odvolává na Cypriana a Tertulliana, aby podpořila svoji interpretaci závěrů apoštolského koncilu.

A tak když se ranní pisatelé zmiňují o zdržování se krve, nemá to nic společného s textem ze Skutků 15. kapitoly – tam se totiž mluví o vraždě, a nikoli o jedení krve. Je zřejmé, že přinejmenším mezi některými rannými křesťany byl zvyk nejíst krev založen na dřívějším rozhodnutí z Jeruzaléma, aby tak nedocházelo k znepokojování Židů. Ale není vnímán jako explicitní Biblický zákaz, je pouze výsledkem společenského vývoje.

Dnes dodržuje mnoho křesťanů podobné zvyky: Mnozí dbají na Tóru a vyhýbají se sňatkům mezi nejbližšími příbuznými. Většina zavrhuje polygamii. Mnozí považují neděli za „křesťanský sabat“ atd. A přesto není o těchto věcech explicitně nikde nic v Novém zákoně vyjádřeno. Jako svědkové Jehovovi máme mnoho vlastních tabu – například si vzájemně nepřejeme slovy „mnoho štěstí“, nepřipíjíme si na počest a mnoho dalších věcí odsuzujeme jako „pohanské“. A přesto pro ně nenalézáme žádnou podporu v Bibli. V některých případech již dokonce tyto věci ani nejsou zakazovány v literatuře společnosti Strážná věž.

Podobně, když problém nepřivádět židovské křesťany ke klopýtání ustoupil do pozadí, byl závěr apoštolského koncilu ve Skutcích 15:28,29 rozšířen a bylo z něj vytvořeno společenské tabu, zákon nejíst krev. Zákonitostem v tomto vývoji lze snadno porozumět. Víme, že dokonce už i v rané křesťanské církvi chtěli mnozí vytvářet pravidla a nařízení. Křesťané byli pod zákonem lásky, a taková pravidla nebyla nutná. Je obzvláště zajímavé připomenout si jeden ze spisů od Tertulliana, na který se Společnost Strážná věž odvolává. Jmenuje se O skromnosti. Žádný svědek Jehovův, který bude číst tento velmi radikální spis, nebude mít posílenu svou víru tím, jak tito křesťanští Otcové často překrucovali skutečnosti a jak se vzdálili od prvotního křesťanství apoštolů.

Skutečnost, že nařízení bylo změněno z rituálního pravidla na etickou otázku, demonstruje, že nebylo mnohými opisovači a ranými křesťany pochopeno jako dočasný zákon. Navzdory tomuto faktu udělali někteří křesťané stejnou chybu jako společnost Strážná věž a interpretovali zákaz krve jako věčný (například Martin Luther). Důkazy ze spisů podporují myšlenku, že nařízení bylo vydáno proto, aby se v 1. století zabránilo klopýtání židovských křesťanů. Nikoli jako věčný zákon.

Souhrn důkazů z Křesťanských Písem:

Rukopisy církevních otců poskytují malou podporu pro tvrzení, že apoštolský koncil vytvořil věčný zákon proti jedení krve. Toto tvrzení sice může být diskutováno, ale má chabou pozici. Dále, transfuze krve není totéž, jako jedení krve. Nejdůležitější však je, že žádný výrok z období po smrti apoštolů, nemůže změnit přímé důkazy poskytnuté v samotném Novém Zákoně:

1. Jakub sám prohlásil, že tyto čtyři příkazy byly zveřejněny, protože Tóra byla čtena v Židovských synagogách každý sabat. (Skutky 15:21).
2. Pokud by se jednalo o seznam univerzálních pravidel pro křesťany, pak by některá, jako například vražda nebo krádež, zřetelně chyběla. Čtyři požadavky vyjmenované ve Skutcích 15:20,29 jsou přesně ty samé jako nařízení pro cizince, kteří žili ve starověkém Izraeli, a jsou vyjmenovány ve stejném pořadí a (3.Mojžíšova 17:1 až 18:27).
3. Slova samotná nejsou podána v příkazovém tvaru, což potvrzuje mnoho expertů na řečtinu. Tato skutečnost sama podkopává argumenty společnosti Strážná věž.
4. Později Jakub opakuje, že dopis byl poslán proto, aby se křesťané vyhnuli přivádění křesťanských Židů ke klopýtání. Jakub také doporučil Pavlovi, aby se podrobil židovskému rituálu pro jisté období. Zdržování se jedení krve nebylo nic více než křesťanský závazek, kterým bylo vyhověno Židovskému rituálu. (Skutky 21:23–25)
5. Pavel zdůrazňuje ve svých dopisech, že svoboda poskytuje křesťanům právo jíst maso obětované modlám, což je právě jedna z věcí výslovně uvedená ve Skutcích 15. kapitole. Zároveň ale Pavel poznamenává, že než přivést někoho slabého ke klopýtání, je lepší se toho zdržovat. (1.Kor. 8:1,4,7).
6. Ježíš stanovil, že nic z toho co přichází do těla zvnějšku, nemůže člověka poskvrnit, a to jistě zahrnuje i maso obsahující krev. (Marek 7:15).

---

Pohled na novodobou historii

Je zajímavé, že používání některých Biblických textů, které odůvodňují nutnost nepřijímat krev, nemá nic společného se zakladatelem společnosti Strážná věž Charlesem Taze Russellem. Týká se to zejména textu ve Skutcích 15:28, 29. Ve svém komentáři ohledně apoštolského koncilu, který je popsán ve Skutcích 15.kapitole, Russell napsal:

„[Jakub] spíše doporučuje jim prostě napsat, aby se zdržovali znečištění věcmi, které byly obětované modlám (verš 29) a zardoušeného a krve – jedení takových věcí se mohlo stát kamenem klopýtnutí pro jejich Židovské bratry (Viz 1. Kor. 8:4–13) – a smilstva“ (Zion’s Watch Tower, Nov. 15, 1892, p. 1473, ang., reprints)

Ačkoli se krevní transfuze tehdy ještě nepoužívaly, Russell tuto dietní normu o krvi ani nepředkládal jako závaznou pro křesťany .

Po Russellově smrti začala společnost Strážná věž postupně měnit svůj postoj. Strážná věž z 15.prosince, 1927, strana 371, ang., zdůrazňuje, že „zákaz krve“ v 1. Moj.9:4 se vztahuje na celé lidstvo. Nicméně, dokud byl uplatňován pouze jako dietní zákon, spornou otázkou nebyl.

Klíčem k rozvoji současné nauky o krvi bylo jmenování Claytona J. Woodwortha za redaktora časopisu Zlatý věk. Ze zpětného historického pohledu lze říci, že Woodworth použil časopis ke hlásání svých neobvyklých osobních názorů na vědu a medicínu, a tak někde mezi šílenstvím a paranoiou vznikala semena nauky o krvi.

Stručný přehled novodobého historického vývoje:

1892 – První zmínka týkající se otázky krve ve Strážné věži. Russellův názor byl, že příkaz ve Skutcích 15. kapitole byl časově omezený a jeho účelem bylo podpořit jednotu mezi bratry při přechodu ze Židovského věku do Křesťanské éry (Watchtower 1/15, pp. 349–352).

1909 – Bratr Russell v komentáři ke Skutkům 15. kapitole dává najevo své přesvědčení, že dodržování zákazu nebylo „dáno všem křesťanům“, ale sloužilo k udržování jednoty mezi křesťany židovského a pohanského původu. (Watchtower 4/15/09, p. 4374, ang.)

1919 – Clayton J. Woodworth se stává redaktorem časopisu Zlatý věk. (Watchtower 2/15/52, p. 128, ang.)

1923 – Článkem s titulem: „Očkování je podvod“ začal odpor společnosti Strážná věž vůči očkování. (Golden Age, 1/3, p. 211 #35, ang). Uvádíme pro příklad citaci: „Bylo nezvratně dokázáno, že neexistují takové věci jako je vzteklina.“ (Golden Age, 4/22, p.455, #15, ang.).

1925 – V článku je vychvalován muž, který často daroval krev ke krevním transfuzím. (Golden Age, 7/29, p. 683, #52, ang.).

1929 – Očkování je znovu odsuzováno: „Myslící lidé spíše snesou neštovice než očkování … Z tohoto důvodu je očkování zločin, skandál a přelud… nikdy nemůže zachránit jediný život“. (Golden Age, 5/1, p. 502, #40, ang.).

1931 – Očkování je porušení Věčné smlouvy mezi Bohem a Noemem. (Golden Age 2/4/31, p. 293, ang.)

1931 – Společnost rozpoznává, že 1. Mojžíšova 9. kapitola a „Věčná smlouva“ se ve skutečnosti netýká jezení krve. „Každý soudně uvažující musí vyvodit závěr, že to nebylo jezení krve, co Bůh zavrhoval, ale bylo to uvedení krve zvířat do kontaktu s krví lidskou.“ (Golden Age, 2/4, p. 294, #42, ang.).

1935 – Očkování je přímou injekcí části zvířete do krevního oběhu člověka, a je tak přímým porušením zákona Jehovy Boha. (Golden Age 4/24/35, p. 465, ang.). Po 17 let svědkové odmítali očkování proti neštovicím, dokud Společnost po smrti bratra Woodwortha tento zákaz neodvolala. Jak se pak ukázalo, očkovací vakcíny proti neštovicím už dokonce ani z krve vyráběny nebyly. Během této doby se v časopise Zlatý věk objevilo mnoho karikatur, které znázorňovaly například děti poznamenané boláky po očkování. Jiné karikatury znázorňovaly „hloupé doktory“ držící stříkačky s nápisem „Micka“. Dnes si můžeme stěží představit, jak neuvěřitelně složitá situace se kolem této otázky vyvinula. Děti nemohly chodit do školy, protože neměli potvrzení o očkování. Svědek nemohl opustit zemi nebo do ni vstoupit, a svědkové ve věznících byli drženi na samotkách.

Je důležité vědět jak vážným problémem v té době neštovice byly. V roce 1921 bylo 100 000 případů neštovic jen v samotných Spojených Státech a úmrtnost na ně byla vyšší než 40%. Dnes již jen můžeme kroutit hlavou nad tím, kolik Svědků utrpělo vážné tělesné postižení nebo dokonce zemřelo následkem poslušnosti ohledně zákazu očkování.

1940 – Zpráva o lékaři, který daroval čtvrtinu své vlastní krve během pohotovosti. Je vykreslen jako hrdina. (Consolation, 12/25, p.19, #53, ang.).

1945 – Transfuze krve a krevní produkty jsou oficiálně zakázány jako „pohanské a Boha znesvěcující.“ (Watchtower 7/1/45, p. 198–201, ang.)

1949 – O transplantacích orgánů je pojednáváno jako o přijatelných „zázracích moderní chirurgie.“ (12/22/49 – „Spare Parts for Your Body“, ang.)

1951 – Clayton J. Woodworth, redaktor časopisu Zlatý věk a Útěcha (od roku 1946 Probuďte se), umírá a je pohřben 18. prosince 1951. (Watchtower 2/15/52, p. 128, ang.)

1952 – V dopise z 15. dubna 1952 je očkování, např. proti neštovicím, nyní oficiálně dovoleno. Mnozí svědkové je přijímali již řadu let. Společnost Strážná věž byla již dříve informována svědkem jménem William Cetnar, že očkování proti neštovicím neobsahuje krev. Je jistě logické se domnívat, že zákaz byl oficiálně zrušen až v roce 1952 právě z úcty k Claytonu J. Woodworthovi, který se tak důrazně proti očkování stavěl. (Watchtower 12/15/52 P. 764, ang.)

1953 – Očkování není považováno za jedení krve a není již přirovnáváno k pohlavnímu styku. (Make Sure, P. 48, #47, ang.).

1954 – Krevní séra jsou špatná. „Řekli jsme, že je třeba získat asi 1,3 pinty plné krve abychom měli dostatečné množství bílkoviny – "frakce“, známé jako gamaglobulin, pro jedinou injekci … její vytvoření z plné krve ji tak zařazuje do stejné kategorie jako transfuzi krve, a vztahuje se na ni Jehovův zákaz přijímání krve do těla." (Awake! 01/08/1954 p. 24, ang.)

1958 – Odpověď na „Otázku čtenářů“ vysvětluje, že pomazaná sestra může mít podíl na symbolech při památné slavnosti, jestliže přijala transfuzi krve. Má se na ni pohlížet jako na nezralou. (Watchtower 8/1/58, p.478, ang.)

1958 – Krevní sérum je v pořádku. Důležité rozhodnutí ohledně krevního séra (např. antitoxin proti záškrtu nebo gamaglobulin) oznamuje, že mohou být užity jako věc osobního rozhodnutí. (Watchtower 9/15/58, p.575, ang.)

1959 – Krev má být vylita, a z tohoto důvodu může být špatné uchovat vlastní krev mimo tělo k pozdějšímu vrácení zpět. (Watchtower 10/15/59, p. 640, ang.)

1961 – Přijmutí krve nebo zakázaných krevních produktů je postihnutelné vyloučením. (Watchtower 1/15/61, p. 63–64, ang.)

1961 – Darování orgánů těla je záležitostí svědomí. (Watchtower 8/1/61, p. 480, ang., Strážná věž 08/62 )

1961 – Rysy osobnosti, pohnutky ke spáchání vraždy a sebevraždy jsou přenášeny krví. (Watchtower 9/15/61, p. 564, ang., Český překlad je zde.)

1963 – Krevní sérum je špatné. Rozhodnutí z roku 1958 je změněno. Jakákoliv frakce krve je nyní pokládána za živinu a zakázána. Rozhodnutí neplatí pro očkování. (Watchtower 2/15/63, p. 121, ang.) Poznámka: Publikovaný komentář z roku 1961 totiž způsobil mnoho zmatku ohledně krevního séra.

1964 – Krevní sérum je v pořádku. Pouze o 21 měsíců později se postoj znovu změnil. Čtvrtý naprostý obrat během sedmi let. (Watchtower 11/15/1964 pp. 680–3, ang.) Viz databázi publikovaných postojů Společnosti ke krevnímu séru.

1964 – Lékař, který je svědek Jehovův, smí podat transfuzi pacientovi, který není svědkem. (Watchtower 11/15/64, p.682, ang.)

1966 – Krevní transfuze je přirovnána ke kanibalismu. (Watchtower, 7/1, p. 401, #57, ang., Český překlad je zde.)

1967 – Transplantace orgánů jsou podobné kanibalismu. Další úplný obrat v pochopení. Darování orgánů je nyní důrazně zakázáno. (Watchtower 11/15/67, p. 702, ang., Český překlad je zde.)

1971 – Srdce není pouze čerpadlem krve. Je spojeno s mozkem nervy, a je tak doslovným orgánem, kde jsou doslova utvářeny city, pohnutky, žádosti a emoce. (Watchtower 3/1/71, p. 133–135, ang., Strážná věž 01/72 )

1974 – Další úplný obrat ohledně krevního séra. Je znovu otázkou, která má být ponechána na svědomí jednotlivce. Zdá se, že v článku některé narážky ukazují, že přijmout sérum není zcela v pořádku. (Watchtower 6/1/74, p. 352, ang.)

1975 – Ohledně léčby hemofilie pomocí srážlivých faktorů vyrobených z krevní plasmy Společnost říká, že praví křesťané nemohou tuto léčbu akceptovat s ohledem na Biblický příkaz zdržovat se krve. (Awake 2/22, p.30, #74, ang.).

1975 – Změna o čtyři měsíce později. Vedoucí sbor rozhodl, že krevní frakce pro pacienty s hemofilií jsou přijatelné jakožto otázka svědomí jednotlivce. Počátkem sedmdesátých let 20. století bylo bratrům řečeno, že mohou přijmout takovou léčbu pouze jedenkrát. Těm, kteří telefonovali Společnosti po 11. červnu, bylo řečeno, že mají udělat osobní rozhodnutí o tom, zda přijmou srážlivé faktory VIII a IX. Tento přístup ale nebyl oficiálně vyhlášen po tři další roky. Nejspíše to bylo proto, že vedoucí sbor nechtěl oficiálně oznámit změnu svého stanoviska tak rychle. Ti, kdo předtím ohledně přijímání faktorů VIII a IX napsali Společnosti, byli přímo kontaktováni. Ti bratři a sestry, kteří však Společnosti pouze telefonovali, nemohli být přímo kontaktování, a proto pravděpodobně někteří zemřeli.

1975 – Ti, kdo přijímají krevní transfuze a transplantace orgánů na to mohou doplatit transplantací cizí osobnosti. (Watchtower 9/1/75, p. 519, ang., Strážná věž 10/76 )

1977 – Krevní transfuze jsou nyní považovány za transplantace orgánu. Rodiče musí odmítat krevní transfuze i pro své děti. (Jehovah's Witnesses and the Question of Blood, p.41, ang., Svědkové Jehovovi a otázka krve, 1977)

1978 – Změkčení náhledu na krevní sérum. Očividně není potravou k udržení života. Pacienti s hemofilií se nyní oficiálně dozvídají, že mohou přijmout léčbu s krevními komponenty nebo frakcemi. Ti, kteří kontaktovali Společnost, se to dozvěděli již před třemi lety, ti, kteří nikoli, pravděpodobně zemřeli. Svědkové smí používat během operací přístroj na mimotělní oběh, pokud je naplněn jinými tekutinami než krví. (Watchtower 6/15/78, p. 30–31, ang., Strážná věž 11/89 )

1980 – Další „nové světlo“ a další úplný obrat týkající se transplantací orgánů. Již dále nejsou považovány za kanibalismus a starší nemají podnikat právní kroky proti svědkům, kteří mají transplantován nějaký orgán. (Watchtower 3/15/80, p. 31, ang., Strážná věž 01/06/82, str.32, Rak.)

1980 – Společnost nyní ustanovila stovky Výborů pro styk s nemocnicemi (HLC). Jsou vytvářeny seznamy sympatizujících lékařů. Výbory se také budou snažit obcházet lékaře ze sociálních služeb, kteří zasahují v případech neplnoletých dětí.

1982 – Společnost předkládá nauku o velkých a malých složkách krve. Malé složky jsou povoleny, velké zakázány. Hemodiluce je jmenována jako nevhodná. (Awake 6/22/82, p.25, ang., Český překlad je zde.)

1984 – Transplantace kostní dřeně je otázkou svědomí, ale je spíše nedoporučována. (Watchtower 5/14/84, p. 31, ang., Strážná věž, 21/84 )

1984 – Společnost diskrétně opouští myšlenku, že doslovné srdce je zodpovědné za city, pohnutky, žádosti a emoce. (Watchtower 9/1/84, p. 6, ang., Strážná věž, 01/06/85, str.4–6, Rak.)

1985 – AIDS je využito k potvrzení důvěryhodnosti pozice Společnosti v otázce krve. (Watchtower 6/15/85, p. 30, ang.)

1988 – AIDS se stává celosvětovým problémem. Společnost jej často klade jako důkaz správnosti své nauky o krvi a tvrdí, že tato nauka ochraňuje svědky Jehovovy před AIDS. Společnost potvrzuje, že cca 10 000 Američanů s těžkou hemofilií bylo infikováno. Nezmiňuje se však, že tito jednotlivci byli infikováni, protože se léčili faktory VIII a IX, které byly schváleny v posledních deseti letech i pro svědky Jehovovy. Odhaduje se, že se několik desítek svědků nakazilo nemocí AIDS právě tímto způsobem. (Awake 10/8/88, p. 11, ang.)

1989 – Společnost otvírá dveře některým intraoperačním autologním transfuzím. Ačkoli nejsou jmenovitě zmíněny, rozumí se, že užití sběrných technik je přípustné. (Watchtower 3/1/89, p. 30,31, ang., Strážná věž 20/89 )

1990 – Svědkové jsou povzbuzováni, aby si nacvičili, co odpoví, když budou dotazováni soudcem. (KM – 11/90, ang., Naše služba království 11/90)

1992 – Obdobné téma týkající se dětí. (KM – 9/92, ang., Naše služba království 9/92.)

1992 – Společnost říká, abychom si nedělali starosti, zda potraviny obsahují krev pokud k tomu nemáme závažný důvod. (Watchtower 10/15/92, p. 30, ang., Strážná věž, 10/15/92, str. 30)

1994 – „Mladí lidé, kteří dali Boha na první místo“ – článek o mladých Svědcích, kteří zemřeli proto, že nepřijali krev. (Awake 5/22/94, p.3–15, ang., Probuďte se 5/22/94, str.3–15)

1994 – Pojednání o Rh faktoru (je vyráběn z krevního séra). Článek tvrdí, že „Důsledně se k této otázce vyjadřoval jak tento časopis, tak i časopis Strážná věž“. (Awake 12/8/94, p.27, ang., Probuďte se 12/8/94, str.27) Poznámka: Injekce Rh faktoru byly absolutně zakázány do roku 1974 a ještě do roku 1978 nebyly doporučovány. Svědkové kteří přijali tento „typ transfuze“ byli označeni, a bylo s nimi nakládáno stejně jako s kýmkoliv jiným, kdo přijal transfuzi krve.

1995 – Svědkové mohou za jistých podmínek vrátit zpět do těla svou vlastní krev. Akutní normovolemická hemodiluce a metoda sběru vlastní krve pomocí „Cell-Saveru“ jsou přípustné. Tyto metody v sobě zahrnují krátké uskladnění krve mimo tělo. (Watchtower 8/1/95, p. 30, ang., Strážná věž 8/1/95, str. 30)

1997 – Starší jsou povzbuzováni, aby pomáhali a poskytovali porozumění těm kdo přijali transfuzi krve. V právních jednáních mají starší pamatovat na to, že láska je základem křesťanství a mají zmírňovat pevnost milosrdenstvím. (Watchtower 2/15/97, p. 20, ang., Strážná věž 2/15/97, str. 20)

1997 – Daniel Sydlik, člen vedoucího sboru, nezareagoval na výzvu, aby podpořil reformu v otázce krve. Dne 23. února byla založena webová stránka „Nové světlo v otázce krve“ (ang.). Tak začalo být organizováno toto reformní hnutí.

1997 – Společnost Strážná věž toleruje svědkům Jehovovým v Austrálii přijmout novou léčbu, která zahrnuje transfuzi bílých krvinek. Ty jsou ale ještě stále na seznamu zakázaných produktů z krve. Procedura se jmenuje „autografting“ a má charakter spíše transplantace než transfuze (týká se leukocytů CD34+).

1997 – Skupina osmi členů Výboru pro styk s nemocnicemi a několik starších se pravidelně stýká. V červnu vzniká AJWRB (Spojenectví Svědků Jehovových za reformu v otázce krve).

1997 – V listopadu začíná hromadná dopisová akce.

1998 – V březnu je přímo vedoucímu sboru adresována zásadní žádost ohledně změny v nauce. Významné lékařské časopisy nyní zaměřují svoji pozornost na toto reformní hnutí a etický spor se dále prohlubuje. Začínají fungovat další jazykové verze webu „Nové světlo v otázce krve“.

1999 – Společnost Strážná věž se snaží odhalit a vyloučit každého, kdo je spojen s AJWRB.

1999 – AJWRB pořádá první významnou prezentaci na kongresu Americké akademie pohotovostních lékařů v Las Vegas v Nevadě.

2000 – Na jaře obdrželi cestující dozorci ve Spojených státech dopis s pokynem, aby informovali starší v místních sborech, že nemají vylučovat nikoho, kdo přijal transfuzi krve. Jestliže se však chování takového člověka stane známým, a starší se budou domnívat, že se jedná o zatvrzelého hříšníka, označí jej jako člověka, který se sám oddělil od Společnosti.

2000 – V červnu společnost Strážná věž zavádí významnou změnu v nauce o krvi. „… Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí.“ To poskytlo podklad k přijímaní roztoků na bázi hemoglobinu přenášejících kyslík. (Watchtower 6/15/00 p.29–31, ang., Strážná věž 6/15/00 str.29–31) Zprávy potvrzující nový postoj k hemoglobinu brzy pronikají do médií. V září se stává zřejmým, že společnost Strážná věž dává povolení k používání hovězího hemoglobinu.

2000 – V říjnu Časopis lékařské etiky (Journal of Medical Ethics) publikuje, že došlo k velké porážce pozice společnosti Strážná věž v rámci lékařské etické obce. Tyto významné články oslovily širokou lékařskou obec.

2000 – V říjnu AJWRB pořádá velkou výstavu na sjezdu Americké anesteziologické společnosti v San Franciscu v Kalifornii.

2001 – V lednu „British Medical Journal“ publikuje článek „Bioetické aspekty nedávných změn v postoji odmítání krve svědky Jehovovými“. Článek je publikován online a rychle následuje rozsáhlá diskuze mezi čtenáři.

2001 – V únoru AJWRB uveřejňuje nové schéma, které ilustruje revidovaný postoj Společnosti Strážná věž. Jeho podstatou je, že ve frakcionované podobě smí být užito 100% z krve.

2004 – Strážná věž z 15. 6. 2004 dále rozvíjí článek z 15. 6. 2000. Poprvé se řadoví svědkové Jehovovi učí, že samotná největší složka krve (hemoglobin) je nyní povolena jakožto věc osobního rozhodnutí. (Zasvěcení a členové AJWRB to vědí již čtyři roky. Svědkové Jehovovi mohou používat přípravky Polyheme a Hemopure, které jsou dostupné například v klinických studiích.)

Poznámky:

1. Bruce M. Metzger: A Textual Commentary on the Greek New Testament, p. 430–1
2. Bruce M. Metzger: The Text of the New Testament, 1968, NY: Oxford University Press, p. 132

---

Shrnutí povolování a zákazů v jednotlivých oblastech medicíny v novodobých dějinách svědků Jehovových

1. Jezení krve nebylo problémem, šlo o doporučení pro klid v raných sborech křesťanů mezi Židy a pohany. 15.11.1892 str. 1473 angl. (SV)
2. Zákaz očkování. 1/3, str. 211 # angl. 1923 (ZV)
3. Zákaz jezení krve platí pro celé lidstvo. 15.12.1927 str. 371 angl. (SV)
4. Transfuze krve vychvalována. 7/29 str. 684, #52 angl. 1925 (ZV)
5. Transfuze krve a krevní produkty jsou zakázány. 7/1 str. 198–201 1945 angl. (SV)
6. Transplantace orgánů je přijatelná. 12/22 1949 angl. (Spare Parts for your Body)
7. Očkování povoleno. 12/15 str. 764 angl. 1952 (SV)
8. Krevní séra (gamaglobulin) jsou zakázána. 01/08 str.24 angl. 1954 (P)
9. Krevní sérum povoleno ( gamaglobulin, antitoxin ). 9/15 str. 575 angl. 1958 (SV)
10. Transplantace orgánů povolena. 08/62 1962 (SV)
11. Rysy a pohnutky osobnosti jsou přenášeny krví. 9/15 str. 564 angl. 1961 (SV)
12. Krevní séra zakázána. 2/15 str.121 angl. 1963 (SV)
13. Krevní séra povolena. 11/15 str. 680–3 angl. 1964 (SV)
14. Lékař – Svěděk Jehovův může dát transfuzi pacientovi, který není svědek. 11/15 str. 682 angl. 1964 (SV)
15. Transplantace orgánů zakázána. 11/15, str. 702 angl. 1967. (SV)
16. Krevní séra povolena. 6/1 str. 352 angl. 1974 (SV)
17. Srážlivé faktory pro hemofilicky zakázány. 2/22 str. 30 #74 angl. 1975 (P)
18. Odpověď těm, co zanechali zpětný kontakt na přijetí faktorů VIII a IX z Brooklynu, že je mohou přijmout (11.6.1975)
19. Krevní transfuze = transplantace orgánů, zákaz i pro děti. 1977 (Svědkovi Jehovovi a otázka krve)
20. Faktory VIII a IX jsou povoleny oficiálně. 6/15 str. 30–31 angl. 1978 (SV); 11/89 1989 (SV)
21. Transplantace orgánů povoleny. 3/15/80 str. 31 angl. 1980 (SV); 01/06/82 str. 32 (Rak.)
22. AIDS – hemofilici nakažení faktory VIII a IX: „důkaz“ správnosti odmítání krve. 10/8/88 str. 11 angl. 1988 (P)
23. Založení reformního hnutí mezi svědky Jehovovými – Spojenectví Svědků Jehovových za reformu v otázce krve. 1997
24. Frakce povoleny včetně hemoglobinu (i hovězího). 6/15 str. 29–31 2000 (SV)