Bible jako modloslužba

Úvaha na téma závěru knihy Tomáše Špidlíka : Vědy - umění – náboženství (vydalo Refugium Velehrad ISBN 978-80-7412-037-4).

 Tomáš Špidlík v závěru své knihy odhaluje, co chybí naší rozvinuté kultuře: Rozvinutá věda je příliš specializovaná. Jednotlivé pravdy, jsou-li oddělené od pravdy Kristovy,  stávají se  modlou, protože svoji částečnost  vydávají za celou pravdu…

Kdo čte Starý zákon, snadno se přesvědčí o tom, že se tam modloslužba označuje jako kořen všech odpadů od Boha. Kniha Moudrosti (13-14) z toho činí závěr: modloslužba je opouštění živého Boha, absolutno se hledá iluzorně ve věcech pomíjejících, život v mrtvých formulích…. (str92)

Začněme úvahu od počátku. Svět pochází od Boha z ničeho, z prázdna. Stvoření probíhá postupně a vrcholí, když se objeví člověk….Člověk je označen jako podstatně vyšší…dostal vládu nad ostatním tvorstvem…Rozhodoval jaká jména dá tvorům. V hebrejské mluvě jméno označovalo funkci,  jakou kdo, nebo co, ve vesmíru má. Dát jméno tedy znamená, určit k čemu má co sloužit…Tím se stal člověk obrazem Stvořitele. Stvoření je však úkon lásky a tady se zatím neměl možnost Adam projevit. Proto Bůh doplnil své dílo o ženu,  se kterou se měl stát jedním tělem a toto spojení se má stát obrazem lásky duchovní. (str.93)

Člověk  však nadále má respektovat své nezrušitelné spojení s životem Božím. Symbolem toho je strom poznání dobra a zla. Schopnost rozlišovat dobro a zlo svědčí o lidské svobodě. Svobodný je člověk teprve tehdy, když má svobodný přístup k živému Bohu. Takovou svobodu měl Adam v ráji, kde mohl rozmlouvat s Bohem. Odvrátit se od Boha je tedy perverzní užití svobody, aby se svoboda zničila, žít tak, aby se život ubíjel odvrácením se od živého Boha.

Hadovo pokušení je:  spokojit se s plazením po zemi bez pozdvižení k nebi.  Moderní mluvou bychom řekli: dát zásadní přednost čistě lidským hodnotám, před krásou Boží. Eva byla stvořena, aby člověk láskou k ženě dospěl k lásce k Bohu, aby se skrze lidskou lásku stala na zemi viditelnou láska mezi Otcem a Synem a Duchem svatým. Zapomenutím na Stvořitele se lidské milování stalo modloslužbou, popřením osobních vztahů božsko-lidských…Utržením plodu ze stromu Božího se dobro a zlo začíná posuzovat jen podle časného dobra, nechrání věčný život, vede ke smrti. (moje poznámka: časné dobro =  to, co je za dobré uznáváno v současnosti,  bez ohledu na věčnou budoucnost)

Oddělením lidské lásky od lásky Boží se zasévá nenávist do osobních vztahů…Lidé záhy pochopili svoji bídu a přišla jim idea postavit si věž, jejíž vrchol by nebe dosáhl. Bůh vyrobený lidským důvtipem, o němž se domnívali, že by mohl zase smířit zemi s nebem a zavést porozumění mezi lidmi navzájem. Marnost takového počínání je vyjádřena hebrejským rčením, že každý mluvil jiným jazykem. (ve smyslu metaforickém, nikoliv lingvistickém). Bez spojení s pravým Bohem se mezi sebou lidé nedovedou dohodnout….Ve všech dobách se lidé snažili dohodnout - domluvit se, jakým systémem vyloučit zlo ze světa a vždycky nakonec objevili, že  jakoby každý mluvil jiným, nesrozumitelným jazykem. Proto bylo nutné, aby Bůh znovu zasáhnul do světa. (str. 96)

Nový Boží vstup do dějin – Izraelský národ. Kapitola vyvoleného židovského národa ukazuje, že Bůh nadále usiluje o vztah s lidmi. Pokračuje v lásce k nim. Zjevoval se jim. (str. 97)

Chrám se stal viditelným symbolem toho, že se vzývání jediného pravého Boha stalo institucí a legální ústavou národa. Byla v tom velká útěcha, ale stále zůstávalo nebezpečí, že se zbožnost oslabí, či pomine. Taková krize se projevila u Izraelských králů….Zkoušíte trpělivost Boha? Proto Vám dá znamení sám Panovník: Hle panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel (to je Bůh s námi) –Iz. 7,10-14. (str.98)

Vrcholné znamení Boží – vtělení Syna. Proroctví Izaijáše se splnilo v plnosti časů. (Jan1,14)V Babyloně se lidé pokoušeli vystoupit na nebe, nyní naopak Bůh nebe sestupuje…Apoštolové jsou vysláni, aby dosvědčili světu to co viděli. Jejich kázání předchází nová událost: sestupuje k nim Duch svatý, aby to velké tajemství, které viděli tělesnýma očima, mohli duchovně uvidět i ostatní. ..překonání nenávisti mezi lidmi je symbolizováno porozuměním cizím jazykům. (str. 99)

Pavel vysvětluje úlohu církve v souvislosti s dary (charizmaty) (1.Kor. 12. kap, 14. kap.) a mimo jiné říká: „chtěl bych, abyste všichni měli prorocký dar“…Ve staré církvi se "proroky" nazývali především duchovní otcové. Ti nebyli  jenom učiteli vysvětlujícími nauku. Ovšem i oni měli znalosti, ale nikoliv oddělené od života, získané naopak zkušeností s Bohem a s lidmi. Byli vyhledáváni, protože používali těchto znalostí k užitku ostatních, aby je učili vidět ve všem, v celém lidském životě i v přírodě, znamení Boží, a aby se jim snažili porozumět. (str. 100)

Dnes je mnoho těch, kdo svými vědeckými znalostmi vyrábějí modly, staví jim chrámy na každém nároží našich obydlí a vyžadují, aby se jim obětovali synové a dcery křesťanských rodin…Musíme dát důležitost věčnému životu, který je pramen každého jiného života…Život Boží převyšuje, oživuje a chrání život.

______________________

Moje úvaha:

Nevím, zda má vůbec smysl, pokoušet se lidem, jež mají jednotlivé biblické nauky specializovaně zaškatulkované, poukazovat  na vyšší smysl toho, co se „vědecky“ naučili.

U Svědků Jehovových je to obzvláště těžké, protože jejich lidský vůdce, "věrný a rozvážný otrok" v USA, zavřel jednotlivé škatulky do skříně, do které nikdo jiný nesmí a kterou může otevírat jenom on magickou zaklínací formulkou: „Zjevujeme vám nové světlo.“

Také si nejsem jistý, zda po přečtení stručného výpisku z knihy pana Špidlíka, si může čtenář vytvořit správný obrázek o tom, co chci říci. Zkuste popisovat, co cítí milenci za svými pohledy, zkuste používat slova na jejich nádherný vztah. Vždycky to bude jenom slabý odvar skutečnosti. Za slovy básníka se vždycky objeví představy a vzpomínky čtenáře, nikoliv skutečnost, kterou popisuje básník.

Vrátím se tedy k úvodní větě, jež jsem si podtrhnul ve výpisku z knihy pana Špidlíka:  "Jednotlivé pravdy,  jsou-li  oddělené od pravdy Kristovy,  stávají se modlou,  protože svoji částečnost  vydávají  za celou pravdu." 

 Modloslužba je kořenem odpadnutí od Boha. Čtenáři vědecké Bible se často dopouštějí modloslužby, když svým postojem zavrhují  biblickou Bibli. Jednotlivé odhalené pravdy z Bible, jakkoliv pravdivé, se stávají modlou ve chvíli, když nevedou k navázání živého vztahu s Bohem. Když se jenom plazí po zemi a nezvedají oči k nebi. Když nevedou k tomu, co umožnil Ježíš Kristus svým vtělením: totiž mít stejnou výsadu jakou měl živý Adam - rozmlouvat s Bohem. Rozmlouvat s Bohem za přítomnosti Ducha svatého. Ano, to je to, co Bůh svým příchodem na zem umožnil: mít znovu svobodný přístup k Bohu. "Pojďte ke mně, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím."

 Veškeré čtení Písma má tedy směřovat k životu Božímu. Cesta od ráje ztraceného k ráji nově získanému znamená -  najít znovu důvěrný vztah s Bohem. Vzpomínám na podobnou knihu (cca před 60 lety) napsanou redakčním výborem svědků Jehovových, jež přes své četné duchovní proklamace, směřovala především k věcem tělesným. Hrála na strunu hmotných představ čtenářů, kteří se pak díky ní  těšili na tělesný ráj v nádherné přírodě, každý ve svém domku s rajskou zahradou kolem.

 Jednotlivé pravdy, oddělené lidmi v redakčním výboru svědků Jehovových, odřízly své čtenáře od skutečného ráje, v němž je již dnes možnost rozmlouvat s živým Duchem Božím, díky Kristově výkupní oběti.

Vojsko pochoduje a je to krása na něj pohledět. Jednotný krok, jednotný úsměv, přesvědčení o síle. Tenhle obraz je však daleko od skutečného člověka. Je daleko od duše jednotlivců. Je daleko od živého Boha. A tak lidské úsilí o pořádek, jednotu, řád je jenom mrtvý obraz. Chybí osobní, vskutku niterný, vztah s Bohem, který je nezávislý na jakékoliv instituci  či lidském vůdci. A pak je  marné usilovat o lásku k člověku.

Církev je služebnicí, která byla obdařena schopností sdělit evangelium, avšak jedině Duch Boží seslaný apoštolům, může otevřít srdce k přítomnosti Boha v každém z nás jednotlivě. A teprve jsme-li součástí Krista, jsme-li jeho částí, teprve je-li Kristus v nás a my v něm, můžeme hledět s nadějí, že náš návrat do „ráje“ je jistý a dokonce je možný již dnes. Ráj,  který si Svědkové Jehovovi zhmotnili do fyzické představy ideálního světa, je pouhá neživá náhražka, kterou nahradili „ráj Kristovy živé přítomnosti“ již dnes.

Vedoucí sbor svědků Jehovových  se dobrovolně nechal zavřít do města s vysokými hradbami, s bránami na mnoho zámků a podobně jako Adam se rozhodl pro to, aby sám určoval, co je dobré a co zlé.

Jednotliví svědkové Jehovovi se pak rozhodli poslouchat člověka  - lidi ve "vedoucím sboru" - a ti z vrcholku jejich babylonské věže vyhlašují, co je správné a co není.  Také určují, co je možné ponechat na svědomí jednotlivce a to,  co na svědomí jednotlivce ponechat nelze, rozhodnou  oni sami za všechny.

Netvrdím, že jenom oni mají tento problém. A vím, že denně, mám tento postoj já, když se pod tlakem času a starostí odpojuji od zdroje Boží lásky a rozhoduji se a žiji bez vědomého napojení na Ducha Božího.

Křesťanská víra není náboženstvím knihy, je náboženstvím Božího Slova, které není Slovem psaným a němým, nýbrž Slovem vtěleným a živým. (Bernard z Clairvaux)

Na druhou stranu: Neznat Písmo znamená neznat Krista. (Jeroným)

Ona "specializace" - totiž vědecké čtení Bible, které předvádějí Svědkové Jehovovi, aniž by spolupracovali s Duchem Božím a tak pokračovali v jeho dva tisíce let dlouhém díle - ona "specializace" se stala nakonec modloslužbou. Svědkové Jehovovi povýšili slovní rozbor Bible na modlu, protože částečné poznání, které tím získali, začali vydávat za celou pravdu. Svým sektářským postojem, odděleným od živého Ducha Božího, který tu působí již od dob apoštolů a také  odděleni od ostatních církví i  od široké Boží lásky ke každému člověku, se stali specialisty na tělesný ráj, dealery  černobílého výkladu Písma, který odděluje svět Kristův a jejich.

Je však třeba dodat, že zdaleka nejsou první. V dějinách lidstva už bylo mnoho takových, kteří podlehli modloslužebnictví rozumu.

Znamená to, že každý svědek Jehovův je modloslužebník? Ürčitě ne.

Na jednotlivých Svědcích Jehovových, stejně  jako na všech ostatních lidech, spočívá nezměrné Boží milosrdenství a Boží láska.  Stejně jako se tato Boží láska uplatnila na mnoha farizejích v prvním století. 

Jistě velmi záleží na pohnutkách, se kterými  modloslužební tanec  kolem Bible a jediné a pravé Boží organizace  každý jednotlivý svědek tančí. Je však zřejmé, že nebezpečí fanatismu, jež je s každou modloslužbou spojen, je v případě Svědků Jehovových veliké a některé pohlcuje. Fanatismus totiž vždy znamená slepotu vůči širokému spektru Boží lásky, slepotu vůči Kristově oběti za celý svět, slepotu vůči Kristu, jež přebývá i v nevěstkách, celnících a hříšnících dnešního světa, kteří neodpovídají přísným měřítkům toho, co je dobré. Specialisté na Boží slovo si prostě počítají jiné výsledky, než počítá Bůh.

Nikoho nesoudím -  všem přeji Boží lásku v té největší míře a tak odevzdávám moji úvahu Bohu a Duchu Božímu - jen on může otevřít v labyrintu světa Svědků Jehovových ráj srdce pro živého Ducha Božího.