Životní příběhy

Jiří a Dana Tvrdoňovi se po dvaceti letech strávených službou Bohu ve sboru svědků Jehovových Praha – Zbraslav rozhodli k opuštění organizace, která postupně stále více a více přebírá úlohu, jež může v životě křesťanů mít jenom sám Bůh.

Od mládí jsem byl vychováván jako svědek Jehovův. Své víře jsem plně důvěřoval. Za uplynulou dobu jsem poznal mnoho bratrů a sester. Zažil jsem hezké vztahy i situace, kdy jsem si uvědomil, že nejlépe se cítím s bratry i sestrami, kteří jsou ve své víře prostí a upřímní.

Svědkové Jehovovi vylučují své členy za cokoli, co je v rozporu s jejich aktuálním učením. Zde je podrobně dokumentován případ člena, který byl vyloučen za vzývání Ježíše Krista.

Pravděpodobně každý svědek Jehovův, má a nebo měl pocit, že jestliže by opustil organizaci svědků Jehovových, zradil by tím Jehovu Boha. Já jsem si kdysi svůj další duchovní život bez „jediné pravé Bohem vedené organizace“ také neuměl představit. Prožil jsem si pochybnosti o sobě i o organizaci, prožil jsem si vyloučení i pocit křivdy z následné sociální izolace a také jsem si prožil období zmateného hledání dalšího duchovního směru. Rád bych v tomto článku popsal svojí duchovní cestu po odchodu z organizace svědků Jehovových. Snad to někomu ze čtenářů pomůže ujistit se, že k blízkému vztahu s Bohem žádný Vedoucí sbor nepotřebuje.

PhDr. Zbyněk Galvas (* 1956) začal roku 1975 studovat psychologii na FF UP v Olomouci, na počátku roku 1976 vyloučen ze studia kárnou komisí pro „silné antisocialistické smýšlení a podezřelé kontakty se sektami, zejména se svědky Jehovovými“. Poté pracoval 15 let jako skladník ve stavebním podniku v Praze. V roce 1990 mu bylo na základě mimosoudní rehabilitace umožněno, aby dokončil studium psychologie. Zvolený obor zakončil na FF UK v Praze v roce 1997, doktorát získal v roce 2001. Svědkem Jehovovým byl v letech 1978–2000.

Byl jednou jeden člověk, který neměl kde bydlet. Bylo to brzy na jaře, a i když již bylo přes den docela teplo, ranní mrazíky mu ještě pěkně lezly pod kůži. Někdy se do něj tak dala zima, že se celý třásl. A bylo mu smutno.

Scházel jsem po schůdcích z řečnického pódia, z něhož jsem právě přednesl přibližně dvacetiminutový proslov k několikatisícovému shromáždění. Přistoupil ke mně jeden muž, levou rukou mě přátelsky objal, druhou poklepal na mou hlavu a prohlásil: "Ondřeji, budeš mít velké problémy, moc přemýšlíš"(*).

Moji milí bývalí bratři a mé milé bývalé sestry!
Byl jsem spojen s vaší organizací asi pět let, z toho tři roky jsem byl jejím členem. Díky vám jsem začal číst Bibli.

Milí bratři, ráda bych Vám v tomto listě popsala, co jsem prožívala během tohoto roku a k čemu jsem se nakonec rozhodla. Pravděpodobně mne v něčem nebudete chápat nebo se mnou nebudete souhlasit, přesto však věřím, že mne kvůli tomu nebudete soudit nebo mi připisovat špatné pohnutky. Píšu tento list co nejupřímněji jako osobní vyznání mého hledání jistoty ve víře.

Milí bratři, tímto dopisem Vám sděluji, že opouštím organizaci svědků Jehovových. K tomuto kroku j sem se rozhodl sám za sebe.

Vážení bratři, škoda, že tento dopis, který Vám právě teď píši, sestavuji pod tlakem času a také jaksi roztodivných událostí, které vše neblaze urychlují. Dříve než v druhé části vyjádřím své určité osobní rozhodnutí, chtěl bych se v té první alespoň zběžně dotknout některých věcí, které mě v mém myšlení a rozhodování ovlivňují.

Milí bratři, léta strávená v určitém společenství lidí nelze smést se stolu jednou větou, a proto Vám s modlitbou chceme písemně sdělit náš nynější vztah k organizaci svědků Jehovových a důvody našeho odchodu z ní.

říká Prokop Remeš, muž mnoha zaměstnání a jednoho povolání - sloužit lidem, kteří se ocitli v krizi, v nemoci nebo jen na životní křižovatce. (Rozhovor)

Ivoš a Daniela Sysalovi v rozmezí dvou let po svém odchodu od svědků Jehovových přijali do pěstounské péče pět dětí, z toho dvě vážně tělesně postižené. Co je k těmto zásadním změnám vedlo? (Rozhovor)