Uctívání - náboženství

Kdy je v nás Bůh nejvíce oslaven? Když denně čteme Bibli? Když pro něj vykonáváme nějakou službu? Když patříme do té „jediné pravé“ organizace, denominace či církve?

Nevím, zda rodiče nebo někdo jim blízký, kterému se svěřili se svým bolem, oznámil celou věc policii. Ta pak na soudní příkaz provedla prohlídku sálu S.J. a objevila celý zápis z jednání o tomto hříchu.

Nejen na serveru Rozcesti.org se setkávám s oprávněným názorem, že odcházející SJ odrazuje od kontaktů s katolickou církví neznalost její liturgie.  Rozhodl jsem se proto pomoci malým shrnutím a vysvětlením běžné katolické mše.

Jsem Kristův. Nejsem ani Apollův, ani Pavlův, ani svědků Jehovových, ani katolíků, ani protestantů, ani nikoho jiného. Jsem celou svou duší, duchem a tělem Kristův, a podle jména jsem také svědek Jehovův.

Já, Publius Valerius Amicius Rufus, římský občan z řeckého města Filippy v Makedonii, jsem byl svými přáteli v Římě, kde pobývám, pozván domů k jistému Akvilovi a jeho manželce Prisce, abych se spolu s ostatními hosty zúčastnil společné večeře, která se jednou týdně, sedmý den týdne, koná v jejich domě.

Lidé se stále nechtějí smířit se skutečností, že Bůh je neviditelný a neovladatelný. Je svrchovaný a nelze jím manipulovat. Modloslužba je snahou napasovat svou představu boha do nějaké šablony a dát mu pravidla…

Otázky týkající se života a víry svědků Jehovových (SJ) jsou u nás poměrně často diskutovaným tématem v médiích i na veřejnosti, a proto většina lidí je více či méně přesně informována o tom, čemu tato náboženská skupina věří. Málokdo má však konkrétnější představu, jak členství a působení v organizaci SJ působí na psychiku samotných svědků, nakolik ovlivňuje jejich emoce, myšlení a chování.

Současná sociobiologie tvrdí, že dispozice k náboženské víře a prožitkům posvátna je geneticky dána. Jinými slovy, že náboženský je v podstatě každý člověk, byť náboženskost v něm může být více či méně potlačena.