Tomáš Špidlík : Eucharistie – lék nesmrtelnosti

osobní výpisky z knihy

Učedníci jdoucí do Emauz říkají : „Zůstaň s námi pane.“(Luk24,29)Neobejdou se totiž bez přítomnosti živé osoby. Eucharistie se nese na téže vlnové délce. Je to přítomnost oběti Ježíše, zpřítomnění jeho smrti a vzkříšení.

Neseme na oltář chléb, plod lidské práce a získáváme zpět z Božích rukou nový chléb.

Účast na rituálním stolování patřila u židů, ke chvílím při nichž se člověk setkával s Bohem. Rodina se při stolování rozšiřovala., vznikaly vztahy.

První zázrak (proměnění vody ve víno) a víno při poslední večeři spolu souvisí.

Eucharistó je řecky děkuji. Zní v Řecku na každém rohu.

Mše je slavnostní vzpomínkou Pána, ale silnější nežli vzpomínka, kterou vyvolá fotografie. V Kristově osobě vstoupil čas do věčnosti a věčnost do času. Proto při slavení eucharistie se stáváme účastníky na utrpení Páně. Jsme přítomni na Kalvárii. Stáváme se součástí Pánova těla a krve a máme účast na všem, co Ježíš učinil svým vtělením.

V Ježíšově oběti se Člověk- Bůh, Bůh a člověk setkávají v dokonalé lásce. Aby jeho oběť byla pravá, je třeba skutku lásky a také čin nutnosti, protože neexistuje jiná možnost.

Každá mše, které se zbožně zúčastníme, osvětluje místnosti v nás.

Katolická mše slaví Kristovu oběť, pravoslavná spásu světa a oslavný závěr.

Ti kdo nevěří v Krista přítomného v církvi, nemohou pochopit katolické kněžství. Chtějí, aby církev fungovala, jako lidská instituce. Zapomínají na to, že církev je především místem, kde duch skrze ní působí prostřednictvím modlitby.

Symbolika eucharistie: zříkáme se chleba, kterým se živíme a nabízíme ho Bohu na oltáři. Nazpět získáváme proměněné. Je symbolem ztráty života a jeho vrácení zmrtvýchvstáním. Je to postoj naprostého odevzdání se.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím. - Neříká že budeme mít po smrti, ale že věčný život dává již nyní. Eucharistie nás posiluje v duchovním životě, abychom nezemřeli.

Nežijeme jako izolovaní jednotlivci, ale žijeme ponořeni do sítě vzájemností a závislostí. Eucharistie je tedy zásadně komunitní. Je naše společné dýchání, spolu s ní žijeme rozměr univerzální církve. Eucharistie je hlavní svátostí církve., je pramenem jednoty. Naroubováni na Krista, stáváme se eucharistií údy jedněch druhých.

Tradice křesťanského východu svědčí o přítomnosti Ducha v těle Kristovi církve, stejně jako v době letnic. Církev volá, aby duch sestoupil na eucharistické dary a také na nás, kteří chléb jedí. Proměněný chléb a víno se stane pro každého, kdo jej bude jíst a pít pokrmem života a v nich se mu církev zjeví jako Tělo Kristovo. Naše krev se sjednocuje s krví Páně.

Mše je slavena na zemi v prostoru a času, ale je dovršena v nebi. Kristova církev, jež žije v Duchu a díky Duchu, přijala poslání a sílu proměňovat starou dobu v novou. Celý svět se stal chrámem a celý život liturgií. Eucharistie tvoří z církve lid exodu, který kráčí do království, živen manou nové doby.

Órigénes říkával : „Je třeba jíst Slovo společně s přijímáním těla a krve, abychom měli dokonalý pokrm.(Liturgie slova a liturgie eucharistie.“ Smysl Písma je duchovní, a proto je nelze poznat výhradně studiem, ale odhalujeme jej v modlitbě . Při mši nečteme texty, ale hovoří k nám živý Kristus. Slovo přijímáme stejně jako eucharistický chléb.

Kristus, který se nám dává v eucharistii, je naším sluncem, pracujeme v jeho světle (jako rolník na poli)je naším pokrmem, konáme to či ono v jeho síle. Jeho láska se musí setkat s aktivní láskou ze strany člověka.

Tři účinky eucharistie : sjednocení, proměna, očištění.

Není opomíjena ani krása a důstojnost slavení liturgie. Bůh je ideálem krásy a dobroty. Obrazy, svíce, světla, zvony, kadidlo, liturgická roucha je vnější pomoc, ale patří k síle vyjádření a plnosti. Kdo zpívá, dvakrát se modlí.